Jáma

Umělá inteligence bují v mých mozkových buňkách a já vím, že potřebuju lobotomii. Stavím si neprodyšnou hráz a chci se do konce života schovávat před světem protože jeho pařáty se zarejvaj až příliš hluboko. Existenci a prvočísla neumím pochopit a ty se mě pořád dokola ptáš, co mi je. Je to vítr, je to slunce a je to vzduch, kterej dejchám. Ale za jakou cenu? Halucinace, absťáky a jiná deliria nás požírají zaživa. Stačí se jenom podívat do tý plesnivý díry, co se před týdnem začala objevovat v naší ulici. Myslím, že se o dost zvětšila a raději ji budu kontrolovat pravidelně. Možná bych měla napsat dopis správě města, aby se na tu ohyzdnou jámu podívali. Podívali. To oni udělají. Už vidím starostu jak se šerpou přes rameno dumá nad rozevřenou tlamou v chodníku, drbe se na hlavě a prohlásí něco v tom smyslu, že to nějak pojmenujeme, vedle postavíme bufet a pokladnu a turisté se sem jen pohrnou. Anebo do toho bude město likvidovat bezdomovce. Mám dojem že se ze dna ozívali nějaké zvuky. Možnáže tam někdo bydlí… půjdu domů a trochu si zdřímnu