Někde v dáli

Tam někde v dáli kvete temná růže,

tam někde v dáli nad jejími ostny Měsíc svítá.

Kdes kráčel onen poutník v temné noci Růže,

tam já nacházím lidí prach, kdo má duši odpuštění dá?

Tam ve stříbru třpytu hvězd já zhoubu svou nácházím,

tam já v pohledu do temnoty okvětních lístků temné růže mých očí sním.

Sním o Nenávratu, sním v nebeském opojení,

však čas je mým věznitelem, Slunci cestu odmyká.

Křičím uvnitř své zhouby, kdes pahýl reality pustina,

já sám sebe ve slinách znovu a znovu polykám.

V té mrtvé chvíli naději nacházím,

v očích prostou otázku mám: Kdo jsi cizinče v mém těle?

Já však odcházím za stříbrným světlem černé Růže, odpověď nevnímám.