Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Sněhurka je jen spratek

12. 04. 2012
1
3
720

Napsala jsem to v hodině češtiny. Měli jsme napsat obhajobu nějaké pohádkové postavy...tak jsem napsala tohle. (Vím, že se zlá královna nejmenovala Arwen. Ale den předtím jsem se dívala na Pána prstenů a to jméno se mi líbí...)

  Jmenuji se Arwen. Ale budete mě znát spíše jako Zlou královnu, která mohla za smrt Sněhurky. Víte, ráda bych vám pověděla svou verzi příběhu.

  Se svou adoptivní dcerou Sněhurkou jsem žila v nádherném zámku. Snažila jsem se své dceři dopřát všeho, co si její srdce přálo. Ale i to jí bylo málo. V mé nepřítomnosti pořádala v zámku divoké večírky, na kterých se zpravidla spila do němoty. Dům byl pokaždé naprosto zdevastovaný. Jako matka jsem selhala a ani jako kamarádka jsem své dceři nestačila. Ze Sněhurky se mi před očima stávala promiskuitní vymetačka večírků s velmi vulgárním slovníkem. Má trpělivost přetekla a já se psychicky zhroutila. Mým jediným potěšením se stalo mluvící zrcadlo, které jsem si dovezla z dovolené v Maďarsku. Rádi jsme spolu vtipkovali a já se ho ze srandy ptala, kdo je na světě nejkásnější. Vždycky odpovědělo že já. Jednou ale řeklo, že je to Sněhurka. Ta malá nevděčnice se hrabala v softwearu mého zrcadla! Již není nic, co by mě drželo nad vodou. Rozhodla jsem se, že za to Sněhurku pošlu na výchovný tábor do ciziny. Ať vidí na vlastní oči, jak žijí děti v chudých zemích, a jak se má ona. Když jsem jí to řekla, rozzuřila se a utekla. Chtěla jsem ji najít, kdyby se jí něco stalo, neodpustila bych si to. Proto jsem se vydala ji hledat. Po mnohadenním potování jsem došla až k malé chaloupce, plné trpaslíků. Kdoví, co tam s nimi ta nevděčnice dělala! Rozhodla jsem se najít zázračné jablko zapomnění a Sněhurku pak převychovat. Vydala jsem se proto na Jabloňovou pláň a snažila se toto jablko najít. K mé smůle byly všechny jablka stejné-nebyl způsob, jak se rozlišit. Vsadila jsem na svůj úsudek a hrábla po nejbližším jablku. Uháněla jsem zpátky k trpasličí chaloupce a nabídla Sněhurce jablko. Když ho snědla, zhrozila jsem se. Nebylo to jablko zapomění! Jablko, které Sněhurka snědla, bylo otrávené! Sotva to trpaslíci spatřili, odvlekli si ji zpátky do své chaloupky. Zhroutila jsem se a rozhodla se vyhledat pomoc psychologa. O několik měsíců později jsem se začala zlepšovat. Vracela se mi dobrá nálada a já už si to tolik nevyčítala. Ale pouze do té doby, než jsem se dozvěděla, že Sněhurku políbil nějaký feťák a tím ji probudil z věčného spánku. Sněhurka se do něj zamilovala a teď spolu žijí jako squoteři. Znovu jsem se zhroutila, ale tentokrát jsem si rovnou zašla pro oprátku. Již nebyl důvod k žití.


3 názory

Díky Kari :D

detailní, černobílé záběry oprátky, křik krkavce, kvil houslí...aj vaj vaj, moc se ti to povedlo ;) *

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru