Zkouřený kapr

Točím se dokola. Točím se kolem své osy.Začíná působit odstředivá síla. Letím! Letím nad domy. Vidím matku s dítětem v kočárku, jak křičí na svého může. Vidím zamilovaný pár na lavičce. A hadi se plazí. Chtejí překousnout pouto mezi matkou a dítětem, pouto mezi milenci. A kapři umírají. Jako lidé. Žijí a umírají. Jenomže jim nikdo nepomůže. Těm kaprům. A kapři prší. A já letím. Proplétám se mezi kapkami kaprů. Prším taky. Na kočárek, na lavičku. A jsem sama. Prším stejně jako ostatní, ale všichni jsou tak jiní. Tak slizcí, tak malí. Tam, kde oni žijí, já se topím. Nejsou zlí, jsou jen jiní. Nerozumějí mi. Nemluví. Jsou to kapří! S jedním se dám do řeči. Je to kapr - hippík. Poslouchá mě, chce poznat můj svět. A tak pršíme spolu. Až dopadnem, odplavíme se jinam. Beru ho do čajovny, do parku, mezi další hippíky. Zkouříme se. Usychá a přestává být slizký. Plave kolem stromů, koulí oči na kytičky. Poznává krásu. Přestává být chladným. Směje se. Miluje. Na ploutve si navléká korálky. Sedíme na trávě, kouříme vodárnu. Já a kapr. Já, kapr a mí přátelé - hroch, žížala, labuť, gepard, člověk, vydra a spoustu dalších. Jsme šťastní. Kapr procitl. Pochopil! Už nemá to mokré, studené srdce. Zahřál si ho láskou. Jsme jako kapři. Pršíme všichni stejně.A jen někteří chápou. Zahřejou se , pomilujou, vyválí v trávě. A pak prší dál. Ale teď už jinak. Prší opačným směrem. Zkouření kapři prší nahoru.