Osud a přece i volba

...Temnota se blíží...s hrůzou v očích a rychle bušícím srdcem utíkám hloubjeji do lesa....do lesa kde jsem doma, kde jsem v bezpečí, ale vířivá zloba a nenávist mě pomalu dohání...slyším svůj vlastní tep...krev se mi návalem strachu bouří v žilách a dech se se mi zkracuje.....stále utíkám, ale stíny se plíží blíž a blíž...už jsou skoro u mě.....obrovská tíha na prsou mi ztížila dýchání..každý krok je namáhavější než ten předchozí, ale nezastavuju...nesmím se zastavit nebo bude konec a ten já nesmím připustit a tak utíkám dál a hledám úkryt...protože on si jde pro mě....on přichází...stále utíkám, ale nejsem dále než předtím....stojím na místě a přesto prchám dál.....úzkost mě svazuje ale bojuji dál....ale před minulostí se neschovám......ta si mě vždy najde......pak už je na mě, zda se pohnu dál nebo se vrátím zpátky.....je to volba i osud.....