Valčík

Je to tak krásné...obrovský taneční sál, mám dlouhé vínové šaty a tančíme. Jsou tam lidé, asi. Nevím. Mé vlasy jsou vyčesané vysoko na temeni a na nohou jsou vínové lodičky. Mám ale pocit, že mi vlasy vlají kolem hlavy, nohy jakoby byly bosé.Vznáším se v Tvé náruči, létáme nad parketem. Dokola. Nejspíš. Existuje pro mě jen Hudba... A tanec...A Ty...A tanec. A Ty. A Hudba. Ty, Hudba, tanec. Stále rychleji. Raz, dva, tři, raz, dva tři... Jsem jinde. Nic kromě hudby a Tebe tam není. Jako kdybychom ve spirále postupovaly nahoru, stále stejné raz, dva, tři, raz, dva, tři.. podlaha se ztrácí, Ty se mi ztrácíš, jen hudba zní. Tělo se mi ztrácí, jen hudba zní. A já v ní...raz, dva, tři, raz, dva, tři...

"Vstávej! Už musíme vstávat, abychom to stihli", budíš mě a já stále tančím. Obejmu Tvůj krk a chci pokračovat. Políbíš mě na rameno a jemně sundáš mé ruce z Tvých ramen. "Zdál se mi krásný sen,"povídám Ti. Něžně mě políbíš. Musím vstát.
Usrkávám čaj a mažu si chleba, ale ta hudba! Zní mi v hlavě! Chci tančit! Nohy se pohybují. "Co blbneš?", zeptáš se mě. "Ta hudba! Slyšíš ji?" Slyším ji. Slyším ji zřetelně. Raz, dva, tři, raz, dva tři... Umýváš nádobí. Asi přes hukot vody hudbu neslyšíš.
Pomůžeš mi do kabátu, přivoláme výtah. Zní i tady. Co se děje? Nechápu. Ale nejde to, chytám se Tě a tahám Tě po výtahu. "No tak, veď mě", okřiknu Tě. "Nech už těch kravin", zněrvózníš. Co se to se mnou děje? Raz, dva, tři, raz, dva tři.."Copak Ty to neslyšíš?" "Prosím Tě, prober se už a pojď. Jdeme pozdě." Raz, dva, tři, raz, dva, tři...

Jdeme spolu na oběd. Pokud jsem se ještě nezbláznila, brzy to přijde. Raz, dva, tři, raz, dva tři..."Proboha, co to je? Ta hudba! Ta hudba z noci, ta hudba z rána! Pořád ji slyším! Musím se držet, abych nezačala tančit! Prosím Tě, pomoz mi!" Položíš svou ruku na mou a prsty mě po ní hladíš. "Uklidni se. Jsi asi unavená. Půjdeme se na chvíli projít do parku. Bude dobře." Raz, dva, tři, raz, dva tři...

"Tak co, je Ti lépe? Musíme už zpátky do práce." "Jo, díky, je to fajn" Raz, dva, tři, raz, dva, tři...Není to fajn. Děsí mě to.

Čekáš na mě před kanceláří. Raz, dva, tři, raz, dva, tři...Nohy se mi třepou. Musím se pekelně soustředit, aby netančily. Domů, konečně domů! Křečovitě se Tě držím za ruku. Ta hudba! Je čím dla hlasitější! "Krucinál, copak Ty ji neslyšíš? Jsem blázen? Co je, co to je?!" Křičím po Tobě. "Je tu hluk, plno aut, tramvají, spoustu lidí. Jsi unavená! Doma si dáme horkou vanu a všechno bude v pořádku." Raz, dva, tři, raz, dva, tři... Zelená. Táhneš mě přes přechod, nevnímám, jen se Tě pevně držím. Raz, dva tři, raz, dv...Skřípění brzd. Křičíš. Ucítím něco těžkého a chladného. Ticho. Raz, dva, tři, raz, dva, tři, raz, dva tři....

Ta hudba! Je mi nádherně. Mám dlouhé vínové šaty a tančíme. Vlasy vyčesané vysoko na temeni a vínové lodičky. Vznáším se v Tvé náruči, létáme nad parketem. Dokola. Nejspíš. Existuje pro mě jen Hudba... A tanec...A Ty...A tanec. A Ty. A Hudba.Ty, hudba, tanec.Stále rychleji.
Jako kdybychom ve spirále postupovaly nahoru, stále stejné raz, dva, tři, raz, dva, tři, podlaha se ztrácí, Ty se mi ztrácíš, jen hudba zní. Tělo se mi ztrácí, jen hudba zní. A já v ní...raz, dva, tři, raz, dva, tři, raz, dva, tři, raz, dva tři, raz, dva, tři, raz, dva, tři...