Odchod

Jen kousek deky mi říká, jak vypadal domov.

Prázdnota lahve se svíčkou mi říká, že to sladké už jsem strávil.

Těch pár materiálních kravin mi říká, co potřebuji k přežití

a prázdnota mých vlekoucích se hodin mi říká, co přesně znamená být sám.

Někdy se přistihnu, jak pláču, ale mám u toho suché oči.

Nějak si to neumím dovolit a tak pláču uvnitř,

nikdo to nevidí a tak pod zámkem víček mohu potichu bodat do svých jizev,

neb věřím.

Neb věřím, že co se zahojí, se ztratí v zapomnění.

A zapomenout je jako nežít – nebo se narodit znovu,

ale zajímá mě to vůbec?

Teď když už jsem odešel.

2012-04-08