Chudoba citů

Och ztracená moje chudobo citů,

z přehršle lásky chtěl bych ti lkát.

Dokola do uší pouští se svítání

s rozbřeskem temnoty nedá mi spát.

Po letech bez dechu vzdát se mám lidskosti,

kdo zemře rychle, smí zvolna žít?
Raději vyhořet, než zhasnout docela,

raději nepoznat, než přestat snít.

Nikdy jsem nevěřil na světla v tunelu,

na hlasy záhrobní refrénem cizí,

až si tu v popelu pomalu ustelu,

chudoba citu s dechem mi zmizí.