Probouzejícím městem

 

Probouzejícím městem

v dojmu z bujarého rána,

vracela se do doupěte

ve svém temném hávu.

Taková malá a divná,

pod plachetkou osoba,

však snad znáte, nevzdělanci

milého pana Erbena

a jeho polednici.

/pro tichou představu/

Avšak nyní růžolící

jí hrálo ve tváři,

z malého ranního vzrušení,

v roli bylo umění,

samozřejmě.

A tak kráčela si,

ve svých těžkých botách,

častována nechápavými pohledy lidí,

co se tak ženou za tou svou prací,

kterou vlastně nenávidí.

U sámošky zašlých časů pár,

dostala leták o tom,

aby začala věřit

a Bůh že jí spasí.

Že prý přijde poslední soud

a v nové Noemově arše,

že by mohla s nimi plout

a modlit se

a tak dále.

I pousmála se nad tím,

že by měla být kandidátkou

na novou Evu,

když už dávno byla vyhnaná z ráje,

protože Adam jí nestačil.

V jejich Boha

ona nevěří.

Věří jen v sílu svařeného vína

a cigaretový dým.

A v nezdařené rýmy

velkých lásek.

Hledejte si jinde, ubožáci.

 

 

 

 

 

 

 

---