Dvojí jaro

Pod kostelem včera v noci rozkvetl keř
který ani báby co šly ráno na mši
nepoznaly
Píšťalami od varhan se od té chvíle prohání 
bezejmenná vůně

[Takový ten pocit
kdy máte někoho plné dlaně
a vyčesáváte ho večer z vlasů do výlevky
i po kapsách je ho plno
a není siluety která by nepřipomínala
tu jeho]

Když praskne pupen
a na svět se vyderou
tři hebké lístky
je každé nadechnutí
první

[Taková ta chvilka
kdy říkáte věci jen proto
že se tak zdají uvěřitelnější
kdy hledáte skulinky v čase a prostoru
i přesto že tam
nejsou
Kdy s úsměvem přecházíte fakta
na červenou]

Co na tom že je cesta podél trati
rozmáčená
Dvě lípy s křížkem uprostřed
a šepot pražců 
voní po dešti jak sepjaté ruce

[Takový ten život
kdy za první osobu množného čísla
vyměníte vlastní podobiznu v cizí peněžence
a všechno o čem jste kdy mohli říct že je
pevné]

Na konci každého dne
je těžká vůně černého bezu
skloněná hlava
a dvě tři odpovědi

kterým v tom tichu není rozumět