Kus Spirálky

Spirálka se někdy nemůže přimět zvednout telefon, upřeně na něj pak zírá prázdným pohledem.

 

V chladném ránu utichají melodie noci.

 

Spirálka se rozhlédla a její svět byl tichý. Umírám. Řekla a zavřela oči.

 

Teodor je obestřen samotou, skrčen v mimosvětě a dušen svou vlastní psýchou. Jeho dlouhé řasy obtáčejí celou planetu a slzy, které tečou z jeho očí, se mění v páru. Při pohledu na nahé spící tělo nějaké krásky, kterou sbalil v Rybí hlavě, se ovládne a slzy setře hřbetem ruky. Je unaven, topí se v peřině a jeho nahé tělo vychládá. Zapálí si cigaretu a tiše zírá z okna, kde pouliční lampy odhalují mokrý asfalt. Je po dešti. Otvírá okno a dýchá voňavý vzduch. S cigaretou v ústech si položí telefon do klína a sluchátko zaklíní mezi bradu a rameno, volnou rukou vytáčí Spirálčino číslo.

 

Ranní proud animovaných filmů přeruší krátké správy. Politika jako první. Předávání hudebních cen akademie. Vražda tří nemluvňat v Jahodovém ghettu.