Singapur

Bez dechu xmrti vyčerpána a možná, že né tak úplně docela. Její bílé paže sepjaté čekají. Je klidná. Jen očima trochu kmitá, hledajíce kopretinu. Imituje si lásku, smějíce se sama sobě. Jsem hloupá, pomyslí si a zrovna se trochu popase. Usínám, šeptá on a svou neoholenou bradu strká do písku. V nazelenalé epizodě dnešního rána se ona jako cikáda vyhrabe napovrch. Možná se při troše štěstí spáří, než najde SMRT. Už odmala nebyla lakomá. Zbav se těch zasranejch plků, ty nemocná vílo, v okovech zachycená. Spící hmota ji kouše do chodidel. Ani na chvíli ses milá holčičko nerozhlídla kolem sebe, jako bys to už snad všechno znala. Ale to se šeredně pleteš. Si zimomřivá víla, vystrašená jako při první periodě. Křičíš protože víš co se děje ale nevíš si s tím rady. Raději se sbal a odpluj se svými nestydatými pány i s jejich rozvernými příčesky a s ženami těch nejnádhernějších tvarů, které jsem sháněla po celém světě. Hlavně Evropa je jich plná. Především pak Louvre v Paříži, kde jsem se jako jediná pozvracela.