Budoucnost

Nečekám na nic. To se ti asi muselo něco zdát prorotože v tý klíčový dírce to takhle už dávno bylo. Možná se snažíš mě přesvědčit o tom, že tvoje budoucnost je i moje, ale to se pleteš. A je jen jedna možnost, jak ti to dokázat. Opouštím tě...

Sebere si svoje kufry, které se už hodinu válí přede dveřmi a pohlédne na svého muže sedícího v křesle. Tak se měj a hodně štěstí, řekne on kyselým tónem a vstane, aby si došel pro lahváče. Žena si povzdechne, rozhlédne se po bytě ve kterém strávila deset let a smutně zakroutí hlavou. Muž v kuchyni uslyší klapnutí dveří a v tu ránu se sesype. Měla to být jejich budoucnost, plná cestování, plánů a dětskýho smíchu. Ale tato podoba budoucnosti se den ode dne měnila v prázdniny u mácháče, nedodržování slibů a pláče nenaplněného mateřství. Tehdy byli tak šťastní a plni očekávání. Budoucnost vypadala jako kaleidoskop všech barev a namísto toho se každý následující den jejich životů nořil hlouběji do lepkavé šedi. Ze samého těšení na budoucnost a plánování příštích let zapoměli totiž oba žít okamžikem. Budoucnost není tak daleko, je to hned další slovo, které napíšu, za dobu, co smolím tento text uběhlo již mnoho budoucností. Proto si seberu kufry, jako žena v této povídce a vyrazím na výlet