Diacetylmorfina

Jeho holka Dia ( Diacetylmorfina)

Ten den byl rozpačitý a opravdově jiný než ty ostatní, které jsou již minulostí.

Vzpomněl si na to, co říkala, prý jí je s ním moc krásně, ale neví, jak dlouho to ještě vydrží.

Leží vedle něj a okenním průzorem pozoruje na nebi žhavé čáry. Hyhňá se a vymýšlí, co by mohla nového zažít.

Což takhle navštívit Afganistán…………..

Tiše oznámila mému psovi,

nestoudně a pyšným hlasem,

ať mi zítra ráno poví,

že se vrací zpátky na zem. 

Svléknu snubák z prsteníčku ?

Z toho podrazu až zamrazí !

Měla si vzít lékárničku,

vždyť na té Zemi narazí. 

V chodbě škrtidlo tu po ní zbylo, 

vždycky byla lajdákem,

létali jsme i když venku lilo

- nechala tu  GPSku s padákem. 

Již jasné je, že nevrátí se,

ale plakat pro ni nebudu,

dám si jointa, proletím se

a navštívím hospodu.

Mezitím holka narazila a zabloudila. Nebyla v Afganistánu. Měla zlomené obě dvě stehenní kosti a nevěděla, kde se ocitla. Začala křičet o pomoc, ale nikdo jí neslyšel, ani psi, co větřili tou dobou v chladném vzduchu. Co jí to jenom napadlo za pitomost, odejít do noci, jen tak, bez ničeho, bez padáku, bez lékárničky, bez mapy, zato s třemi kufry zbytečností. Cítila se opuštěně . Příjemné teplo jí projíždělo celým, již ne křečovitě napnutým  tělěm……

Nakonec , ale pochopila, že on je ten, kdo jí potřebuje, toto pomyšlení jí dodalo novou sílu a doplazila se zpátky k němu…….do třetího patra.

Zázrak, že živá vrátila se,

mé oči v rauši postřehly.

Jak přežila ? Už to chápu,

usmívám se

na stříkačky na jehly. 

Jejich hubená těla se skryla pod dekou, otočila se k sobě zády a dotýkala jen svými půlkam.