Evžen slaví narozeniny

 

 

 

                                    Evžen slaví narozeniny

 

„Ťuky, ťuk, dobrý den ,…. mohu ?“

Vyrušený muž pohlédl unuděným pohledem na hrbící se ženu stojící ve dveřích a naštvaně pravil:

„ Slyšela jste snad, že by vás někdo pozval dál, slyšela jste snad, že by někdo vyřkl slovo volno nebo dále ?“

Paní se zalekla a ještě více se přihrbila, dokonce až do té míry, že se svou kabelkou dotýkala prošlapaného lina na podlaze.

„Promiňte, ehm, já jsem, ale klepala……..“.

„No ano, to souhlasí, že jste klepala, ale co jako má být, co mi tím chcete naznačit ? A můžete se mi laskavě dívat do očí, když s vámi mluvím !  To tady nacvičujete spartakiádu ? Nebo máte snad něco se zády ?“

„Ne necvičím, já jenom, že už tu čekám půl hodiny a za chvilku mi to jede a…..“

Muž sedící za svým stolem, který stejně jako on byl obrostlý sádlem, ženu znenadání přerušil a výsměšně, jakoby nenuceně, řekl:

„Paní, vy jste tak krásně zpocená !“

„Žena ztuhla a cítila, jak se pomalu, ale jistě, propadá do země, za doprovodu uštěpačného pohledu toho tlustého pána. Než se stačila probrat ze svého neblahého stavu, strčil z vedlejší místnosti do kanceláře hlavu jistý muž, který počínání svého kolegy se zájmem celou dobu skrytě sledoval a nadšeně pronesl:

„Ty vole, ty seš bourák“ a ukázal směrem ke svému kamarádovi palec vztyčený vzhůru  a zase zmizel.

Žena stála, jako opařená, a z posledních sil odevzdaně odpověděla na tu tlouštíkovu drzost:

„Nashledanou“.

Venku na chodbě si chvatně očichala obrovské mokré slané  „koláče“ zející na tričku v podpaží a zavřela za sebou opatrně dveře.

Znuděný muž si otevřel šuplík a dvakrát si kousnul do chleba namazaného tlustou vrstvou vepřových škvarků, které byly opatřeny tenounlinkým filmem plnotučné hořčice a nakrájenými kolečky jarní cibulky.

Z pod úředních lejster vyprostil rozečtené noviny, které byl nucen skrýt kvůli té drzé ženské a konečně si zjistil, jaký že je aktuální kurz české koruny vůči euru.

                                                    a

„Ťuky, ťuk, dobrý den ,………………………… mohu ?“

Vyrušený muž pohlédl unuděným pohledem na přihrblou ženu stojící ve dveřích a pravil:

„To jste zase vy, nevíte snad, že dneska není úřední den !“

„Ale, to jste mi, pane, prve neřekl !?.“

„Tak vám to říkám teď!“ řekl úředník důrazně a všiml si, že ta ženská je převlečená od hlavy až k patě do nových šatů.

„A co teda potřebujete, he?“

Žena se usmála, naivně si myslela, že má vyhráno, vešla dovnitř a pomalu, téměř neslyšně za sebou zavřela dveře.

Muž se zvedl a podíval se do sousední místnosti, chtěl se jen ujistit, že ve vedlejší kanceláři už nikdo není. Jejich šéf dnes totiž slaví narozeniny a tak jsou všichni v zasedací místnosti.

„Tak, co s váma ženská zatracená !?……… No, víte co, dáme si tu spartakiádu !  Prozatím mi tu na stole udělejte rychlejch deset kliků a pak uvidíme !“

„Prosím?“, divila se ona.

„Ne, prosit mě nemusíte, prostě jen udělejte o co vás žádám a pak uvidíme.“

„Ale proč, proč bych měla dělat kliky?“ stále se divila ta „divizna“.

„Protože jsem vás o to slušně požádal, ale jestli se vám to snad nelíbí, mohu vás vyhodit, jelikož právě probíhá polední přestávka a já mám ze zákona právo na odpočinek. Klidně se ale dál hloupě ptejte, to nechávám na vás, je přeci demokracie.“

Žena těm slovům, které na ni vychrlil pomalu ani nerozuměla, ale vytušila, že když nechá ústa zavřená a vyleze na stůl bude vše v nejlepším pořádku. Splnila tedy rozkaz, zapřela se svými údy o desku stolu  a začala s velkou námahou klikovat.

S největším vypětím sil provedla osmkrát požadovaný cvik a pak se bezvládně na stole rozplácla.

„No tak, copak je, jedu, jedu !“ zvolal nevrle “Mr.Clerk“ a zamaštěnou rukou jí zajel pod sukni. To v ní probudilo poslední síly a zadýchaná si rychle sedla na okraj stolu. Pohlédla muži zostra do očí a naivně se zeptala :

„Už se mohu ptát ?“

„Ale co vás napadá, to v žádném případě, nejdříve si vás musím vyzkoušet, já se jen tak s někým nehodlám zahazovat, nota bene, když mám ještě k tomu polední přestávku, takže drž hubu, ti říkám, ty krávo, drž hubu !“

Žena cítila, že do té kanceláře neměla chodit. I on cítil, …..cítil, že je zase tak odporně zpocená. Leč ten hnusný puch, který vzlínal z jejího těla k jeho nosdrům, ještě více rozehrál jeho fantazii.

Odešel ke dveřím a zamkl. Ona, když spatřila jeho počínání, znejistěla, rychlým gepardím skokem doplachtila k oknu a pohledem z něj zkontrolovala nekonečnou hloubku pod římsou.

„Ale, ale, co to vidím, vy chcete být neposlušná, vy  ode mě už nic nepotřebujete ? Ne?  Ale ano, ano, potřebujete a já vám hned povím co,  jen malý moment“.

Zvedl telefon a řekl :

„Teď, milá zlatá, vytočím číslo městské policie, které naštvaně sdělím, že jsem ve své kanceláři chytil jednu zlodějku, ……….co ty na to,   he ?!“

Začala brečet a dvakrát bezmocně praštila hlavou o zeď.

On se jen ušklíbl, dal si k uchu telefonní sluchátko  a skutečně začal vytáčet nějaké číslo.

„Hele vole, jak probíhá oslava, dobrý jo, hm, nechcete sem na chvíli zajít, mám tu pro šéfa pěknej dáreček, jo, tak za  pět minut, zatím, jo, zatím , čau.“

Nenávistně na něj pohlédla. Chvilku, za kterou stačila zrudnout v obličeji, vyčkávala a pak se celá napjatá, jako její naběhlé žíly na krku, rozeběhla přes kancelář směrem k němu na zteč.

Nebezpečně roztočila nad hlavou svou kabelku a………  z ní vyletěla bílá obálka, pěkně naducaná bankovkami. On obálce nevěnoval pozornost, dal jí pár facek a naučeným grifem vysvobodil její ňadra z podprsenky.

Z jeho konání ho však vyrušilo kopání do dveří, za kterými se ozvalo:

„Otevři, vole, už jsme tady!“

Rychle odemkl a zíral, jak do útrob jeho kanceláře vchází celá parta v čele s šéfem držícím v ruce psí vodítko. Když se všichni nasoukali do přeplněné kanceláře, zpozoroval, že na vodítku nevede svého buldočka, leč nějakého chlápka.

„Leopolde!“ zvolala ona k onomu muži na špagátě. Byl to její manžel, který celou tu dobu čekal venku na chodbě, poněvadž nerad jednal s úředníky.

„Ty vole, oni patří k sobě?!  A kde jste ho Evžene sebrali ?“

„Ale tady na chodbě, když jsem se ho zeptal, co si to dovoluje opruzovat  tady v neúřední hodiny a ještě k tomu o polední přestávce, tak byl drzej !“

„Ty vole, co si ten zmrd dovolil !?“

„To se ani neptej, představ si, že chtěl vědět, kde tu máme „ví sí“, rozumíš „vótr klózed“, idiot drzej !“

„Tak co s nima ?“

„No, hele, dneska mám ty narozeniny, tak to nebudeme nějak dramatizovat. Stačí, když každý z nich napíše stokrát : Já blbá bílá svině slibuju, že nebudu už nikdy otravovat na úřadě a budu si svý žádosti a problémy řešit sám.

 

 

 

 

 

Ty, Ferdo, je vem vedle a mají na to 30 minut, za každou minutu navíc jim dej pořádnej záhlavec, debilům, tatrošku, tatranku, chápeš, jako na vojně !“

                                                                            a

                             „Dobrý den, mi bychom chtěli podat oznámení na jisté úředníky.“

 „To je samozřejmě možné, pojďte dál a posaďte se. Tak jak to     bylo ?“ zeptal se policista a vyslechl si celý příběh. Během vyprávění kroutil hlavou a několikrát se dokonce usmál. Když skončili zostra se na udavače podíval a pravil :

„Jste vy vůbec normální, Ježíši Kriste, oni byli v neúřední den na úřadě a ještě k tomu o polední přestávce. A co jste, hýml hergot, čekali, to ještě buďte rádi, že jste dopadli jen takhle ! Cožpak vy nevíte, co to je ten ouřednickej šiml. Víte jaký musí mít „roupy“, to se nedivte, že se o přestávce musí nějak vybít. To já když jsem tam byl minulý měsíc a to podotýkám, že v úřední den, tak jsem musel kartáčkem na zuby vyčistit všechny záchody na patře a to víte, podle normy připadá určitej počet úředníků na jednu toaletu a že je jich tam nalezlejch ! Nebudete mi to věřit, ale já tam na tom jednom patře čistil pět záchodů a jako bonus úklidovou komoru. No a vidíte , jsem tady, taky jsem to přežil. A teď vypadněte, já musím řešit závažnější případy. Nashledanou.“

„Sbohem“.        

                                                 a

 

Ještě toho dne večer odřízli policisté v parku dva oběšence. Dopis na rozloučenou nezanechali, pouze jim někdo z dlouhé chvíle nastříkal sprejem na studená těla nápis:

drogy, sex a rock and roll.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

---