Za podzimního deště

Za podzimního deště

Včera za mnou přišel jeden a řekl:

„Jsem tvůj druh“,

měl pravdu, vypadal na savce,

jen špatný měl chrup,

sedl si vedle mě a začal pít gin,

potom si zapálil, já dostal splín.

Koukal jsem na něj,

z jeho očí měl strach,

přemýšlel o něm,

snad opravdu bude můj brach,

kouř z úst vypouštěl

do hejna přiblblých much

a pak to vyslovil:

„Já totiž , blbečku, jsem vás všech Bůh.“

Po chvilce zvedl se, že půjde pryč,

bylo už zamknuto, chtěl po mně klíč,

řekl jen : „Verbež jste, ale to už tak chodí,

do týdne vyrazí pan Noe s novou lodí.