Stín

Jen tak, nic hlubokomyslného, od večerního stolu..

Kráčím temnou ulicí,

nikdy nejdu sám,

svit lampy mi prozradí,

že společníka mám.

Na návštěvu ke mně

v parné dny dav chodí,

odpočinout v náruči mém,

které sladce chladí.

Vyprávět já o čase

velmi dobře umím,

jen když mi střed vesmíru

paprskem to poví.

Moje paže zakryje

milenecká hříšná těla,

co před dveřmi na schůdkách

vzrušeně se chvěla.

Já podob mám tisíce,

skutečnou však žádnou,

květiny v mém království

velmi rychle vadnou.

Kdo mě nezná? Všichni snad,

to stoprocentně vím,

každý mě má za sebou,

jmenuji se Stín..

---