Hluboká pravda o ničem 5

Trombón ležel na zádech, oči v sloup. Vedle se válel Prokopnutej Buben, taky v bezvědomí. Slunce začínalo svou každodenní pouť. Stoupalo pomalu nad vrcholky hor a rozehřívalo svět svými paprsky. Les se pomalu probouzel. Vzduch voněl jehličím a mechem. Třpytivé kapičky rosy se začaly pomalu vypařovat do atmosféry, aby se o několik tisíc kilometrů dál opět proměnily v kapky vody a spadly na zem. Ptáci spustili svůj celodenní koncert. Veverka, která si šla obstarat snídani, se zaujetím pozorovala oba spáče. To jí ovšem nebránilo v tom, vybrat si tu největší a nejšťavnatější šišku. S vervou se do ní pustila, přičemž pozorovala oba spáče asi se stejným zaujetím, s jakým nahlížíme při snídani do čerstvého tisku. Plivala obaly semínek na všechny strany. Jedno blankytné křidýlko se pomalu, pomaloučku snášelo k zemi, až si našlo místo pro své spočinutí, přímo pod Trombónovým nosem. Ten chvíli bojoval s nutkavým kýchnutím, až tento souboj prohrál. S prudkým a hlučným \"Hepčááák...!\" se posadil. Protřel si oči a hned je zavřel a otevřel. Vypadalo to, že ho zrak nešálí. Proti němu kráčela vysoká, hubená postava, oděná v černé roucho, s kosou na rameni. Trombón němě zíral na přicházející postavu, neschopen dokončit jedinou myšlenku. Postava mezitím došla až k němu a změnila se ve velmi starého a usměvavého muže. Vyndal z koutku obrovitánský cigáro, vyfoukl kouř a promluvil.

\"Já myslím, že jo.\" Odpověděl muž. \"Jé a tady někdo leží.\" Dodal vzápětí.

\"To se mu ani nedivím. Já z toho mám občas taky obavy. No nic zkusíme to znovu.\"

Ušli už několik kilometrů, les pořád nekončil a kopec, do kterého neustále stoupali, teprve ne. Prokopnutej Buben začínal být rozmrzelý. Takhle si cestu do ráje vůbec nepředstavoval. Ne, že by měl nějaké naivní představy o své pozemské dobrotě, ale že musí jít do ráje pěšky, to jej opravdu překvapilo. Byl čím dál víc roztrpčenější a začal si potichu a nenápadně nadávat. Celkem oprávněně doufal, že ten starej smrť je nahluchlej. Po další půlhodině nekonečného kopce a lesa se rozhodl, že vlastně do ráje ani jít nechce a jestli mluvil Trombón pravdu, tak se mu v ráji vůbec, ale vůbec nelíbí. Rozhodně se zastavil a vykřilkl, že jde domů. Stařec jenom přátelsky pokýval hlavou a za chůze si zapálil další cigárko.Trombón chvíli myšlenku zvažoval, ale pak mu došlo, že vlastně neví ani kde se ten ráj nachází.