Případy šedesáti let II - Kapitola 1. - Podivný příchod domů

Podivný příchod domů

Stalo se to, když mi bylo sedmnáct, tedy pět let od smrti mého táty. Bydlel jsem u matky - přestěhoval jsem se tam asi po roce samostatného života, nějak nám to oběma přišlo lepší a docela jsme si rozuměli. Možná to bylo i proto, že máma měla veliký byt, kde jsme si mohli oba žít svým nezávislým životem.

Inkriminovaného dne jsem přišel domů rovnou ze školy. Matka seděla na pohovce se svým amantem. Abych ho zase tak neshazoval - chodili spolu už skoro rok a to bylo na vztahy mojí matky opravdu dlouho. V téhle době jsem už každý den čekal jejich rozchod. To se máma vždycky úplně zhroutila a vzhledem k okolnostem se buď přišla (ke mně) vybrečet nebo si hlasitě vylévala vztek na zařízení bytu. V nejhorším případě obé najednou.

Dneska to ale vypadalo docela jinak. Ti dva byli ve vzájemném objetí a vypadali, jako by nedělali vůbec nic. Na první pohled se mi to zdálo takové, jako by snad někdo umřel.

,,Buďte pozdraveni,” řekl jsem.

Oba se na mě otočili a máma řekla:

,,Ahoj, Drahoslave, pojď sem, prosím tě.”

,,Stalo se něco?” zeptal jsem se.

,,Tomova sestra je mrtvá,” řekla máma soucitným hlasem.

,,Na co umřela?” zeptal jsem se na to, co mě jako první napadlo, ale máma mi stále stejným tónem odpověděla:

,,Byla zavražděna.”

Byla viditelně solidně vykolejena. Tom na tom byl pochopitelně ještě mnohem hůř. Vůbec nemluvil a ona zlá atmosféra se přenesla i na mě. Matčina odpověď však okamžitě vzbudila mou pozornost.

,,Kde a jak?” začal jsem se vyptávat na podrobnosti.

Tom, jak jsem již řekl, nemluvil. Máma se ale asi chtěla vymluvit a tak jsem z ní dostal, že tu vlastně ještě ani nikdo nebyl, že Tomovi volala známá, která jeho sestru nalezla. Řekla mi, že se to stalo na velkém smíchovském hřbitově, že to ví sotva tak hodinku, že neví, kdo to byl a další informace, povšechně vzato zbytečné.