Destination Unknown - část 1

DESTINATION UNKNOWN - část 1

Dneska to udělám.

Tereza hleděla na svůj odraz v zrcadle. Ten se na ni mračil zpět. Prohlížela si svoji tvář... znala ji tak dobře, každičký její detail, vše, s čím musela žít už tak dlouho – ne ošklivá, ale taky ne krásná, tak něco mezi, ale nikdy ne dost na to, aby to stačilo... - a přesto stále nemohla přestat. Hlavou jí táhly otázky, ty neustálé otázky, které ji mučily už tak dlouho. Je to ta piha pod levým okem? Nebo to, že jsem bruneta? Nebo něco jinýho, čeho si sama nevšimnu, ale ostatním to vadí...? Myšlenky se rojily, kupily se a trápily ji, ale vždy se nakonec vrátily do toho samého bodu.

Pokaždé, když na to pomyslela, opět ji zaplavila ta hrozná směsice pocitů. Napětí a obavy, vzrušení a nejistota, těžko potlačitelné nadšení a pochybnosti.

Dneska... Prvního, kterej se namane.

Někde v kuchyni zapípaly hodiny. Bylo půl desáté. Možná měla už teď někde být s kamarádkami, možná se předtím měla dostat do nálady, stačilo by třeba jen jedno víno... možná dvě – ale ne! Ani na to nemysli, připomněla si zase. Takhle je to nejlepší. Kdoví, co by se pak mohlo stát. Chtěla na to být střízlivá.

Ještě chvíli se pozorovala. Namalované oči, makeup, tmavé rozpuštěné vlasy, spadaly jí až na ramena. Na sobě tričko s ramínky, přes něj blůzku. Váhala mezi minisukní a kalhotami, pak se ale rozhodla pro džíny. Připadala si v nich... bezpečněji.

Prvního, kterej se namane. Čim větší zoufalec, tim lepší.

Umanula si to už před několika týdny... vlastně už ve chvíli, kdy ji její kluk opět zradil. Až nyní se ale odvážila. Dnes byla ta noc.

Poslední kritický pohled na obličej. Teprve teď si dovolila uznat, že jí to ten večer v rámci možností sekne. Po tváři se jí mihl nepatrný úsměv, ale zmizel téměř stejně rychle jako se objevil. Nádech, výdech. Pak se otočila, prošla pokojem, v kuchyni pozdravila matku a aniž by jí sdělila, kdy se vrátí – stejně to sama netušila - vyšla z bytu.

Dneska to udělám. Co taky ještě můžu ztratit...? Vždyť toho vlastně nechci tolik. Chci jen to, co maj všichni ostatní. Obyčejnej vztah.

Xxx

Je to jedno jakou. Jakoukoliv. Prostě už jen... už jen abych nebyl sám.

Tomáš ležel na posteli a hleděl do stropu. Byla středeční noc. Kolej žila svou nezaměnitelnou večerní energií... tahle noc měla být dlouhá a každý to věděl. Těžko definovatelná euforie jako by prostupovala stěnami, procházela z pokoje do pokoje a naplňovala každého energií, která nepřipouštěla chvíli klidu.

Ležel, naslouchal a srdce mu bušilo. Můžu toho vůbec bejt součástí? Můžu to vůbec předstírat? Vždyť to vůbec neni nic pro mě.

Zpoza dveří se linul hluk. Každou chvíli se ozvalo třísknutí dveří, jak někdo další opustil pokoj a vydal se ven. Pokřikující skupinky, španělština, angličtina, ruština, čeština, vše se teď ozývalo úplně odevšad, slévalo a celá ta změť jazyků mířila jedním směrem. Noc žila. A on si zoufale přál být její součástí.

Je jich tolik. Tolik! Tak to přece nemůže bejt těžký, ne? V takový spoustě se musim ztratit, určitě splynu s davem. A určitě tam bude aspoň pár holek, co jsou na tom jako já. Určitě...

Podíval se na hodinky. Bylo deset. Pak se jeho pohled opět zabodl do stropu a večerní zvuky obklopily jeho mysl. Pravidelné vrzání postele z vedlejší místnosti napovídalo, že sousedský pár to rozjel už nyní. Pokaždé, když to zaslechl, první pocit, který ho zaplavil, bylo znechucení. Teprve pak si uvědomil, že jim vlastně závidí. Kéž by on mohl říct, že má něco podobného. Že vůbec měl za poslední rok sex.

Zakroutil hlavou. Ne. Na tohle teď nemyslet. Dneska je má noc. Já prostě půjdu a budu mít štěstí. Bude tam nějaká holka, která jako by čekala přímo na mě. Nějak se dáme dohromady... - ta část byla pro něj ještě zahalena v mlze – … a začneme spolu chodit. A bude to super. Zamračil se. Copak toho chci tolik?

Telefon zabzučel. Rychle po něm sáhl a přelétl očima sms. Stálo v ní: 'Tak jsme před vchodem, připoj se.'

Konečně.

Vyskočil z postele, sáhnul po plechovce s pivem a rychle ji dopil – zbývalo v ní víc než tři čtvrtě, dost na to, aby ho to okamžitě hodilo do pohody. Anebo v to alespoň doufal. Bušící srdce však uklidnit nedokázal.

Nějaká tam na mě bude čekat. Nastříkal na sebe deodorant. Čim víc, tím líp. Určitě... jakákoliv. Jen ať už nejsem sám. Pak na sebe rychle pohlédl do zrcadla, zběsile si rukama upravil vlasy, takže z toho na jeho hlavě vznikl ještě větší chaos – a vyrazil ze dveří.

Xxx

I gotta feeling...

Volným krokem se blížil k vysokým budovám koleje.

...that tonight's gonna be a good night.

V hlavě mu opět zněla ta samá písnička - stejně jako před každou akcí. Už před několika měsíci si uvědomil, že si vždy opakuje Black Eyed Peas a postupně z toho vybudoval jeden ze svých mnoha rituálů. That tonight's gonna be a good good night... a stále dokola.

Noc tepala vibrujícím očekáváním. Roztrhané hloučky lidí proudily stejným směrem jako on. Cítil tu neuvěřitelnou energii, která se v něm hromadila pokaždé, když došlo na tento moment. Moment, v němž vrhal kostky. Moment, ve kterém vše začínalo a vše bylo plné možností, plné nepředvídatelného, neuchopitelného, nezměřitelného očekávání, které se měnilo v to jediné, co ho kdy dokázalo uspokojit... v noční dobrodružství. V noční lov.

Vchod do klubu se blížil. Popěvek v jeho hlavě teď ustupoval, nahrazen za temné dunění, které vycházelo z podzemních prostor klubu. Dunění hudby, která byla ještě stále příliš tlumená, než aby se dala rozpoznat, ale už nyní byla cítit.

V tu chvíli to už nevydržel, zastavil se a nahlas se zasmál. Cítil to. Cítil to všechno. Zaklonil hlavu, pohlédl na noční oblohu a zhluboka se nadechl čerstvého vzduchu. Cítil vůni tlejícího listí, zápach kanálu, výfukové plyny startujícího auta, voňavku holky, která právě prošla kolem. A to všechno mu nyní připadalo skvělé. Pár lidí si ho zvědavě prohlédlo, nejspíš si mysleli, že je opilý nebo něco hůř.

Nic nemohlo být vzdálenějšího od pravdy. Teprve teď nastal ten moment, kdy vnímal úplně jasně. Teprve teď nastala chvíle, pro kterou stálo za to žít.

Anebo spíše – jedna z prvních chvíli.

Kostky letěly a nikdo nemohl vědět, kam dopadnou.

Tonight's gonna be a good good night... Pak už nemyslel na nic. Vešel do klubu a nechal se jím pohltit. Noc začínala.