VV

                                                                 VV

Včera jsem šátral v knihovně, poněvadž kolegyně z práce, kterou nesnáším, chtěla půjčit Bylo nás pět od Poláčka a Ostře sledované vlaky od Hrabala. Já však, trochu naslepo,  oprášil Vincenta Veneru, tedy venerologa PhDr. ThDr. Vincenta Veneru Csc. a na kolegyni se……..

Vyndal jsem si z mrazáku Johna Wessona, sedl si v obýváku a nalil si panáka. Měl jsem radost z té úžasné záležitosti. Zase se mi to osvědčilo, sáhnout trochu hlouběji a už se ukazují překvapení, které do naší knihovny zabudovávám, spolu s ostatními, pomalu dvacet let.

V osobě Vincenta Venery se skrývá velice zvláštní uzpůsobení člověka dnešního typu, tyčícího se zhruba do dvou metrů nad terén, který svými činy zasahuje, jak do umění tak politiky či techniky a mimo jiné se prohlašuje za vládce vesmíru.

                                                       ----

Je zakládajícím členem pražské hudební hardcorové formace Svatý Vincent, která působila v letech 1989 -1991. Tehdy ohromil publikum bezesporu nejen svým výrazným hlasovým projevem a textovou stránkou písní, ale i vzhledem, jako obludně, obrovsky spoustycentimetrová, mohutně působící, vyzývavá plešatá postava.
“Bez komoušů, homoušů životem se prokoušu!" křičíval tehdy do dvou mikrofonů spojených izolepou, jako např. v roce 89 v Praze na Žofíně, kde jsem byl svědkem Vincentovi existence při zvukové zkoušce a při koncertě samotném. Atˇ tak či onak, Vincentovu thrashmetalovému zpěvu říznutému chroptěním, sice střelených, ale ještě hodně živých  divočáků, stejně nebylo rozumět. Já pokaždé slyšel jen to: „Bez komoušů….“.  Dokonce, pro velkou popularitu, vyšly i dva vinyly. Názvy  už nevím. Údajně se prodávali i v USA a Japonsku. 

                                                          ----

Na mě však spíše zapůsobily jeho skutky , které zapsal ve své knize Pablo de Sax.

Abych nezapomněl, v r. 89 jsem byl na jisté výstavě výtvarného umění v Praze, jmenovalo se to Pražská Alternativa a katalog byl dokonce i v angličtině. Proč to připomínám, Vincent také vystavoval. Měl tam jeden obraz bez názvu, čímž odzbrojil publikum, jelikož to byla jediná možnost, jak se dozvědět, „co to jako má bejt“.

Ale zpět k Vincentovi. Je to částeční krypl, jelikož měl mnohokrát operovanou nohu (zhoubný nádor, tedy zhoubný nádor za komančů).  Jestli si dobře pamatuju , tak chodil trochu jako……znáte „Ozzáka“, ne ?

Začátkem  osmdesátých let mu fotřík koupil letenku na Kubu a on přes Kanadu skončil v USA. Živil se, jak se dalo. Třeba šel do „velkáče“ naházel si plný nákupní vozík žrádlem a pustil se do toho, než přiběhla ochranka byl syt. Zajímavý je bezesporu fakt, že nikdy nestálo za to majiteli „velkopotravin“ pohnat Vincenta za jeho hanebný čin před policii ! Za katr se ale stejně nakonec dostal.

Kerouac psal o satori v Paříži, Vincent však prohlédl v Los Angeles, tedy losangeleském  „lochu“ a na vlastní žádost se vrací do ČSSR, už jako změněný  „superman - venušan“.

Poté následovalo několik (hodně mnoho asi nejvíc) pobytů v psychiatrických léčebnách, kde se pokouší telepaticky řídit úřad tehdejšího amerického prezidenta a navázat spojení s UFO. Dokonce se vytahuje, že smrt Leonida Brežněva je taktéž jeho práce.  Koncem osmdesátých let úřaduje v kavárně Slávii, kam se přestěhoval z Malé Strany, kde jsme se mimochodem také několikrát viděli a ve funkci ředitele zeměkoule se dvěma náměstky (papež a dalajláma) řídí chod universa.

To co zachytil Pablo ve své knize pochází z let 1983-85, tedy z doby po dobrovolném návratu ze států, kdy byl dle mého názoru v nejlepší formě, jelikož se svými skutky ihned zapsal do povědomí kultury a magorů milovných Pražanů.

                                                         ----                                       

Tak tedy VV pravil:

 „Lízal jsem jedný děvce kundu a vypad mi přitom zub. Tak jsem hned věděl, že z toho bude nějaká katastrofa. A druhej den čtu v novinách, že v Bhópálu pomřelo 2000 lidí, a to jenom kvůli jednomu mýmu zubu“.

„Já sleduju lidský pachy a zjistil jsem, že jinak smrdí dítě a jinak dospělý a jinak starej člověk. Malý dítě ani moc nesmrdí, ale čim je člověk starší tím je smradlavější, až se nakonec rozloží v tom největším smradu“.

„Symbolem Čechů je knedlík a pivo, víc nemaj nic. Večer jsem přišel domů a našel na stole knedlíkovou šišku. Přivázal jsem si jí na hlavu a šel dolů do hospody, tam si u pultu objednal pivo a vylil si ho na přivázaný knedlík. Symbolem Čechů je knedlík a pivo , víc nemaj nic.“

„Nejlepší z filozofů byl ten s tím knírem, ten Nietzsche a ze spisovatelů Ladislav Klíma, ale největší vrchol pivního kretenismu je ten Hrabal“.

„Viděl jsem včera v televizi toho Castra z Kuby, ty vole, ten se klepal! Ale já se mu nedivím, s jeho jménem. Vždyť on se pořád musí bát, že ho vykastrujou!“

„Já jsem největší onanista na světě. Už jsem sjel všechny televizní hlasatelky. Nejlepší je ta Saskia Burešová, ta má ty kozy takový protáhlý, s tou se dobře onanuje. Jednou jsem chtěl sjet i tu Lenku Filipovou, ale pak jsem si řek, že by se mi nejspíš nepostavil, protože vona je na to moc velká intelektuálka.“

„Von ten Áda byl vlastně umělec. Von pracoval s těma lidma jako s hmotou, von byl vlastně první velkej body-artista. A já budu potom až rozpoutám tu atomovou válku, největší land-artista, protože celej svět pude při tom do hoven.“

Vincent seděl na zahrádce Malostranské kavárny, když šel okolo Egon Bondy. Dali se do řeči a klábosili. Před odchodem Vincentovi řekl: „Pane Venera, vždyť vy jste pražská postavička!“ A Vincent odpověděl: „Ale jděte do prdele pane Fišer, já nejsem žádná pražská postavička, pražská postavička jste vy. Já jsem pražská postava!“

Když Vincent chodil po operaci rakoviny o berlích, střetl se na jednom pražském chodníku s hercem Milošem Kopeckým. Ten se mu však nehodlal uhnout a šel přímo proti němu. Tu zvolal Vincent hlasem velikým:“Uhni kundo!“ a Kopecký uskočil z chodníku. 

Dneska pracuje v samoobsluze, jak sám říká, aby lidi nechcípli hlady a sní o tom, že jeho nabalzamované tělo bude uloženo na druhém nádvoří Pražského hradu.                           -----

"Komunisti mě srali, protože mě furt zavírali do blázinců a zakázali církev svatého Vincenta, kterou jsem založil. KSČ se mě dokonce pokoušela zahubit, protože Gustáv Husák správně vytušil, že přijde den, kdy bude mým prostřednictvím svržen.

 Nakonec jsem v říjnu 1989 na koncertě skupiny Svatý Vincent zapaloval obrácené kříže a vzýval Lucifera, aby komunisty smetl. Současně jsem telepaticky aktivoval zpravodajskou síť StB, KGB, CIA a Mossadu, která provedla převrat."

Přes tyto své nepopiratelné politické zásluhy skromný světec nezatoužil po popularitě a světské slávě. Věděl své, a to mu stačilo. Jen počátkem 90. let se Vincent chtěl angažovat politicky. Přišel tehdy s myšlenkou, že by po Václavu Havlovi měl kandidovat na prezidenta "strýček Jedlička". (Aby byla informace úplná VV nevěděl, kdo je právě prezident, jen věděl, že budou prezidentské volby. O existenci Havla sice věděl, ale že by tušil, že je prezident, to ani náhodou). Představa, že by měl jeho oblíbený komik novoroční projev k národu a napodoboval přitom pejska, papouška a další zvířátka, nadchla Vincenta natolik, že "strýčka" dokonce pozval do kavárny Slavie na láhev šampaňského. Strýček tehdy na schůzku přišel, ale prezidentem se bohužel nakonec nestal.                       

                                                          -----

 "Hele, já bych moh tady dole před barákem chytit taxíka a dojet na Hrad, udělat politickej převrat a prohlásit se diktátorem, ale řekni sám, tebe by to bavilo, muset furt přijímat nějaký cizí přiblblíky a bavit se s Klausem, Zemanem a jinýma bláznama?“

„Já už se o Pražskej hrad nezajímám, protože bydlím na Vyšehradě, a to je výš než Hrad. Kdysi jsem seděl ve věznici s ňákym člověkem a ten furt říkal, že půjde na Hrad. Pak tam snad opravdu šel a dneska má za manželku ňákou herečku ... Já prostě vůbec netoužím po tom, abych byl populární. Jsem spíš populární negativně -- jsem totiž masovej vrah. Psychotronickýma vlnama jsem zabil už přes několik miliónů lidí. Jdu hlavně po těch, co furt šukaj, po nižších vtěleních s otevřenou sexuální čakrou. Jsem prostě takovej jako boží soud."  Tak takhle nějak to VV vidí  dnes.     

Pro toho, kdo by chtěl Vincenta shlédnout v reálu připomínám, že ve filmu režiséra Tomáše Vorla ztvárnil jednu z „titulních rolí“ - ve scéně, kde Tomáš Hanák navštěvuje v blázinci svého umírajícího otce, projel na invalidním vozíku.                                                                         

Dostal prý za to pěticiferný honorář. Když jsme u těch peněz, z vydaných desek, které vyšly u firmy Monitor, nedostal Vincent téměř ani korunu, přestože se prodávaly údajně i v zahraničí. Proto chce vydat ještě třetí desku, ale s podmínkou, že před nástupem do studia vyinkasuje 1000 000 Kč na ruku.      

Dne 11.3.2011 otřáslo Japonskem šesté nejsilnější zemětřesení v novodobé historii o síle 8,9 Richterovy škály a následná mohutná vlna tsunami, zasáhnuvší pobřeží v délce 2100 km a vykazující vlny výšky až 10 m, okupovala severovýchod Japonska. Škody se evidují i v hlavním městě Tokiu, jež je od epicentra vzdálené asi 380 kilometrů. První svědecké výpovědi mimo jiné popisují, jak lidé během následných otřesů, jež se vracely každou minutu, vyskakovali z oken.

 Z reportáže odvysílané  japonskou televizní stanicí NHK World je zřejmé, že obyvatelé Japonska berou svou situaci s pokorou a bez větších emocí, zajímá je pouze jedna věc - co se zase přihodilo Vincetovi Venerovi v dutině ústní. 

Kdyby věděli, stejně jako já, že Vincent má paradentózu asi by tak šintoisticky* vyrovnaní nebyli.

*Šintoismus klade důraz na harmonii s přírodou.