Havrani

Tvé vlasy

jako peří černých havranů.

Pohled

plný samoty,

jako krákání,

zarývající se do uší,

do srdce,

duše

těla.

Tvé přeludy

jako hejna havranů

kroužících k modrému nebi,

bloudících,

nelítostných,

nemilosrdných,

svým ostrým zrakem hledajících svou oběť.

A pak uvidí tebe.

Vrhnou se na tě

z vysokého nebe

střemhlav k zemi.

A ty -

jsi bezbranný

na zmrzlé zemi

není místa k úkrytu,

zem ti neotevře svou náruč,

neschová tě,

nezahřeje tě,

neobejme tě.

Nárazy křídel

jsou stále zřetelnější.

Rozpoznáváš každé jejich máchnutí,

slyšíš svištění vzduchu -

a tušíš svou smrt.

Přijde každou vteřinou.

Teď

se ostrý zobák

zaryl do tvé tváře.

A druhý

do tvé hrudi.

Už je nespočítáš,

už je nesetřeseš,

už jsi jejich

oběť.

Červená

teplá krev

barví bílý sníh

jako rubíny

ze všech kamenů nejvzácnější.

Brzy je po všem.

Nezazněl ani hlásek.

Nikdo o tvém utrpení neví.

Nikdy se nikdo nedozví,

žes tu byl.

Žes rád obracel oči k modrému nebi,

kde se právě houfuje hejno černých havranů.