Ten Vykupitel.

Hlavně pod vlivem jedné písničky.

 

Trnová koruna Ti rámuje

rozvlněné vlasy,

pohled zbitého psa

a na těle cestičky od červotočů.

Klidně si visíš,

přibitý,

snad abys neutekl

a mohl denně poslouchat

soustavné „béééé“.

„Bééééé!!!“

Jsme Ty Tvé ovce

a Ty jsi náš pastýř,

hůl už ale dávno nevlastníš.

Stádo plné blbých ovcí,

tupě na Tebe zírající.

Snad z donucení,

snad dobrovolně.

Kupují si domů

obrázky s Tebou a

věří.

Prej.

Doma, s otevřeným lahváčem

na gauči před megaligou,

víra roste.

„Dám Ti padesát babek,

vykup mou vinu.

Já přece věřím.“

 

„Jednou za rok do kostela snad stačí, né?

Ježiš, se na to…no nevypínej mi to!“

 

---