Déjá vu

Jizerky, údolí Černého potoka

... Bílá královna.

Jako bych se vrátil

o víc jak deset let.

Všechno je stejné,

ale přece!

Uplynulo tolik vody,

nejsi to Ty. A já?

Jsem, kým jsem byl?

Vždycky jsem věděl,

koho mi připomínáš,

ale až tady, v jizerských bučinách,

na žulových balvanech,

je vzpomínka dokonalá.

Hory, královna

....a šašek.

Šašek, kterým jsem byl,

kterým jsem a kterým zůstávám,

pro Tebe, pro Ni,

i příštím královnám.