Mše v kostele

Zítra jdeme do kostela.
Podívat se, co se nemá.

Vyslechneme kázání.
Mnohokrát nás zamrazí.

Až zjistíme to,
co dělat máme,
né-li přímo musíme,
pak se z toho zhnusíme.

Nálada se kvapem zvrhne,
svaly ztuhnou, srdce ztuhne.
A my náhle bez okolků,
máme hlavu plnou skolků.

Bůh, ten do nás vstoupí,
přes oplatku a chuťové buňky.

Jsme-li ještě hladoví,
můžeme pít vodu z kaluží.

Nebo vodu svěcenou,
kterou piji z mojí ženou.

Kafe z toho chutná skvěle,
nepoznáte nepřítele!