Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBlues Poslední večeře
07. 05. 2012
3
2
1521
Autor
MAJKL65
Čas je z vran můj most
mezi, kde jsem host
a kde jsem, snad tam.
A neviditelně bolí
cinkot ráno z polí
podkov boty mám.
Marně hledám břeh
stínů, pachů v zdech
a voní cigarety.
Sen jen jiné bdění
rty v mlhu vymění
oči za planety.
Pod víčky je země
díváš se jak za mě
to myslíš na anděly.
Zametám svůj popel
prach zastýlá postel
venkem potemnělý.
Měsíc prostřel znova
Poslední večeři pro dva
v ní za rybu jsem.
A poznáváš mne v ústech
mé bílé maso v kostech
chutnáš jazykem.
2 názory
milý Majkle,
tady nějak nepůsobí, že se střídá rým, vázaný verš najednou s jakýmsi vybočením do volného verše, při čtení mám pocit kolovrátku, ve kterém to skřípe, např.:
...Pod víčky je země
díváš se jak za mě...
Zde se třeba zdá, že slovo země jsi použil jen proto, že se ti hodilo do zdánlivého rýmu ...za mně..., protože jinak v obsahu nemá opodstatnění.
Nebo Měsíc prostřel znova .... poslední večeři. Večeře může být jen jednou poslední, nemluvě že to navazuje biblickou asociaci, se kterou je třeba zacházet úměrnějejímu významu.
Tak se nezlob, co není dnes, bude příště.