Nezapomenutelná

posledních několik slov
zapíšu do osnov
pak rozmačkáš mi srdce
které držíš ve své sametové ruce

řekni mi kdo vlastně seš
a co vlastně vlastně hledáš
po kolejích sama jdeš
že ujel ti vlak nikdy nepoznáš

jsi rosa při probuzení
na konečcích prstů poslední dotek
jsi jarní rozednění 
jsi vzpomínka černobílých fotek

hlavě asi máš skobu
od něho co ustřihl ti křídla
zapomínáš na dobu
kdy jsi tak volná k nebi vzlítla 

jsi anděl andělů
co do nebe utíká
a tam jednou budem spolu
však víš to se jen tak říká...