SAW - hra o přežití VI. část

 

KOUPELNA PART 5.

Lawrence seděl a v ruce žmoulal fotku, kde stál v podzemní garáži, rukama si mnouc oči. ,,Co jsem udělal špatně?“ Vydechl. ,,Co? Kdo ti zaplatil abys mě špehoval?“

,,Nevím jak se jmenoval.“ Pokrčil rameny Adam.

,,Zase lžeš!“ Vykřikl Lawrence. ,,Pořád jen tvoje lži a pak další lži!“

Adam rozpřáhl ruce. ,,Nelžu, kurva, nelžu ti! Fakt nevím jak se jmenoval, nezajímalo mě to. Hlavně že platil.“

,,Popiš ho, aspoň ho popiš!“ Křičel Lawrence.

,,Nevím, nevím, kurva já nevím!“ Zakřičel Adam, marně se snažíc si vzpomenout. ,,Potkali jsme se jen jednou, pak jsem mu fotky posílal.“

,,Vzpomeň si.“ Hlesl Lawrence a znovu se rozbrečel.

,,Dobře, dobře! Vysokej černoch, trochu starší, výrazný rty, představil se jako Bob.“

Lawrence klesl na zem. ,,Panebože…“ přejel si dlaní po obličeji. ,,Panebože.“ Opakoval znovu a znovu. ,,Takže je to tak…detektiv Tapp.“

 

 

PŘÍBĚH DETEKTIVA TAPPA

Policejní úředník zhasnul a v kanceláři se rozhostila tma. Monitory počítačů zhasly a jen noční služba této stanice tiše dřímala za přepážkou.

Jediným kdo zůstával v kanceláři byl detektiv Tapp. Stále sledoval ten jediný důkaz, který jim mohl pomoci. Videokazeta, kterou skládačkový vrah pustil Amandě před její zkouškou. Stiskl tlačítko na ovladači a záznam se znovu spustil. ,,Ahoj Amando..“ zaznělo z reproduktorů. ,,Zahrajeme si takovou hru. Rodiče ti dali…“ Tapp zívl. Už tu nahrávku slyšel nejmíň stokrát a pořád na ní nedokázal nic najít. Dobromyslně ironická tvář loutky na nahrávce jej přiváděla k zuřivosti. Úkosem pohlédl na složku Lawrence Gordona na stole. Něco mu na tom muži nesedělo, navíc to byl jediný podezřelý z celého případu.

,,Jdeme ještě na pivko, půjdeš s námi?“ Tapp zvedl hlavu. U stolu stál detektiv Sink, přes rameno měl ležérně přehozeno své šedé sako a mnul si kruhy pod očima.

,,Nejdu, musím něco najít. Něco, čeho se chytneme.“ Zabručel Tapp a znovu se zahleděl na obrazovku. Sink si povzdechl.

,,No jak myslíš..“ Vykročil ke dveřím. Obraz se na nahrávce přesunul z tváře loutky na stůl, kde demonstroval vrah princip pasti. Přesunul…přesunul!

,,Sinku, počkej!“ Tapp vyskočil ze židle. Sink se poplašeně otočil a přiběhl zpátky ke stolu. Tapp vrátil nahrávku zpět.

,,Dívej se! Dívej se na tu stěnu za ním!“ Vybafl Tapp. Sink zpočátku nic neviděl, ale když Tapp na jistém místě zastavil rozostřený obraz, všiml si toho.

,,Graffiti gangu El – dorado!“ Vykřikl překvapeně.

,,Pokud víme, zdržují se jen na dvou blocích.“ Tapp vypnul nahrávku. ,,A my hledáme nějakou větší budovu, kde mohl vrah plánovat a konstruovat svoje pasti.“

,,Ale přímo v jedné ulici tam stojí opuštěná dílna, spíš malá továrna. Dneska už je opuštěná.“

Tapp popadl svoje sako. ,,Pojď Sinku, jdeme hned, než ten magor zase někoho zabije.“ Popadl svoji služební pistoli a se Sinkem v zádech vyběhl z kanceláře.

 

Zavrzala vrata a z dálky se ozvalo zahoukání sirény. Černé auto se ve tmě zastavilo u okraje vozovky. První kapky deště pleskaly o kapotu a tříštily se na tisíce malých jehliček. Motor zhasl a světla vrhla poslední kradmý stín do ulice.

Tapp vykročil na chodník a pohlédl na budovu vedle. Mohutná, průmyslová budova, čnící několik metrů do výše. Omítka byla oprýskaná, okenice zčásti vymláceny. Tapp otevřel rezavou bránu a vstoupil na nevelký dvůr. Sink vyrazil hned za ním, v ruce třímaje brokovnici.

Tapp se rozhlédl. Věděl už z praxe, že je lépe dávat pozor, než pak něčeho litovat. Vytáhl svoji služební pistoli a odjistil ji. Prošel pomalu dvorkem, pečlivě se rozhlížeje po stranách. Nic zvláštního tu nebylo. Několik prázdných, rezavých barelů, nějaké dřevěné palety a pár kusů vlnitého plechu podél stěny budovy. Po zdi, obepínající dvorek, se táhlo jedno graffiti vedle druhého.

Tapp přistoupil ke dveřím, vedoucím do budovy. Všechna okna v přízemí byla zatlučena, na některých zůstala kovová mříž. ,,Koukej.“ Natáhl ruku a ukázal Sinkovi ve starých dveřích zbrusu nový zámek. Vzal za kliku. Bylo naštěstí odemčeno. Velmi pomalu otevřel dveře. Sink namířil hlaveň brokovnice do tmy před nimi. Chvíli vyčkávali. Když se nic nedělo, vstoupili dovnitř.

Octli se ve velké vstupní místnosti. Po stranách bylo několik napůl vylomených dveří vedoucích do dalších místností, dříve zřejmě dílen. Po straně vedly kovové schody do prvního patra. A odtud také prosvěcovalo tmu pod schody matné světlo.

Tapp naznačil tiše Sinkovi, že mohou postoupit a oba se kradmo vydali ke schodům do patra. Pomalu po nich stoupali, očekávaje cokoliv, nervy napjaté k prasknutí. Vyšli nahoru. Stále nikoho neviděli.

První patro bylo rozděleno na dvě velké části. Nyní se octli v první, která zjevně sloužila jako dílna. Na velkém, dřevěném stole uprostřed byla rozložena spousta kovových dílů a vedle nich různé řemeslnické nástroje. Na stropě blikala jedna zářivka, veškerý zdroj světla pro tuto místnost. Tapp se Sinkem pomalu vykročili dílnou k druhým dveřím na konci dílny. Stále se rozhlíželi kolem. Nyní už nebylo pochyb, že našli co hledali. Opřené o zeď tu stály figuríny z výstavních skříní, někde jen hlavy nebo ruce. Po zemi i na stolech ležely desítky papírů s technickými nákresy.

Vstoupili do další místnosti. Ani tady nikdo nebyl. Zářily tu dva reflektory, které vytvářely děsivé stíny na zdech. Oba detektivové přistoupili k podivnému objektu, který byl zakrytý nachovou plachtou. Kývli na sebe a společně plachtu odhodili. Na stole pod ní ležela podivná a děsivá maska. Maska prasete s dlouhými, černými vlasy. ,,Ten chlap je vážně magor.“ Povzdechl si Sink, klopíc hlaveň brokovnice k zemi. ,,Ne, je to génius.“ Tapp si prohlížel malý model, stojící vedle masky. Model zobrazoval malou místnost, zřejmě koupelnu a v ní tři figurky. Dvě na opačných stranách místnosti a jedna uprostřed. Tapp nechápal, jaká hra se tu má odehrát, bylo mu jen jasné, že k ní nesmí dojít za žádnou cenu.

Zaškubání. Oba detektivové se poplašeně otočili. Pod druhou plachtou něco bylo. Něco tam dýchalo a hýbalo se to. Přišli k plachtě, míříc na ni hlavněmi.

Ozvaly se kroky na železných schodech. ,,Jde sem.“ Zašeptal rychle Tapp. Přehodili plachtu přes stůl s maskou a modelem a rychle se skryli ve stínu podél stěny. Snažili se být co nejvíce potichu, snažili se ztlumit svůj dech a údery svého srdce. Kroky pokračovaly. Pomalé, klidné kroky vešly do místnosti. Vysoká osoba v dlouhém plášti vešla a zastavila se. Rozhlédnutí. A pak se znovu vydala dál. ,,Neví o nás“ blesklo Tappovi hlavou. Neznámý přišel k plachtě pod níž se před chvílí cosi zmítalo a odhrnul ji. Seděl zde na židli připoután starší muž s lepicí páskou kolem úst. Asi dvacet centimetrů od spánků měl hroty dvou vrtaček. ,,Už jsi se probudil?“ Neznámý jej poplácal po rameni. ,,To mě vážně těší, protože až dodělám tenhle stroj..“

,,Ani hnout, policie!“ Zakřičel Tapp a vrhl se z úkrytu, míříc pistolí přímo na neznámého. Ten jen v klidu zvedl ruce nad hlavu.

,,Návštěva? Takhle brzy? A neohlášená?“ Při jeho slovech Tappa zamrazilo. Byla tak vyrovnaná a klidná. Sink natáhl brokovnici a postoupil vpřed k neznámému.

Stačil mžik a jedno sešlápnutí knoflíku. To udělal ten neznámý z kapucí do tváře. Pak ucukl a postavil se blízko k Tappovi. Vrtačky vedle hlavy nešťastníka na křesle se rozvrčely  a pomalinku se posunovaly blíž a blíž k jeho hlavě.

,,Co jsi udělal?!“ Zakřičel na něj Tapp, tisknoucí mu hlaveň pistole k hrudi. ,,Jak se to vypíná, jak?“

,,K tomu stroji je jen jeden klíč, panstvo. Leží na stole.“ Zněla chladná odpověď.

Sink přiskočil ke stolu. Na kovovém kruhu tu byl celý svazek klíčů, na první pohled stejných.

,,Kterej to je?“ Zakřičel Sink, pokládaje brokovnici na zem. ,,Kterej?“

,,Uniknout může pouze ten, kdo si váží života, kdo  dokáže něco obětovat, aby přežil…“ Neznámý dál klidně stál a kázal. Sink zkoušel rychle klíče v zámku u stroje. Muž přivázaný k židli tlumeně hučel a zmítal se. Hroty vrtaček se stále blížily k jeho spánkům.

,,Kterej klíč to je?!“ Zařval znovu Sink, kruh s klíči vypadl z jeho třesoucích se rukou a zarachotil na zemi. ,,Kurva!“ Vrtačky a spánky muže dělil bezmála jeden palec. Tapp se rozhodl. Vyskočil kupředu, namířil hlaveň pistole na stroj a vypálil ránu. Ve stroji jen zahučelo, ale dál pokračoval ve své pomalé popravě. Další výstřel a ještě jeden.

,,…každý by si měl vážit života!“ Pokračoval neznámý. ,,…protože žijeme jenom jednou!“

Stroj konečně zmlkl a hroty se zastavily jen několik centimetrů od hlavy muže. Ten se již trochu uklidnil, ale stále sledoval vytřeštěnýma očima okolní dění.

,,Nenávidím lidi, kteří si neváží života. Je mi z nich nanic!“ Stačil jediný okamžik. Čepel nože, dosud skrývaného v rukávu se bleskla. Tapp zachytil pohyb po straně ale nestačil uskočit dostatečně daleko. Jeho krev vystříkla do vzduchu a on se se zachrčením uchopil za krk. Mezi prsty se mu valila temná krev a smáčela jeho sako. Opřel se o stěnu a pomalu po ní sklouzl k zemi.

Neznámý rychle vyběhl ven z místnosti a skočil na kovové schodiště. Sink rychle popadl brokovnici ze země, přeskočil stůl, který mu stál v cestě a rozběhl se za uprchlíkem. Tapp stále chrčel na zemi a volnou rukou pobízel Sinka, ať dostihne neznámého.

,,Stůj!“ Vykřikl Sink, spíše ze zvyku, než z očekávání, že to zabere. Jako šílený seběhl kovové schodiště. Rány jeho bot na schodech se rozléhaly celou budovou. Seskočil dolů. Viděl matnou šmouhu, jak se protáhla jedněmi dveřmi. Hned přiskočil, otevřel dveře  s nápisem EXIT dokořán a vběhl dovnitř.

Zhruba v polovině dlouhé chodby uviděl uprchlíka. Spěchal k protějším dveřím, které zjevně vedly na dvůr. ,,Stůj, nebo tě zastřelím!“ Sink zvedl hlaveň zbraně. Neznámý neposlechl. Dál běžel chodbou. Sink se rozhodl, že nebude dál vyčkávat. Stiskl spoušť. Ozval se silný výstřel a neznámý na protější straně chodby padl na tvář na zem.

Sink přerývaně oddechoval. Z hlavně vycházel tenký proužek dýmu. Pomalu vykročil vpřed. Je vážně mrtvý? Ležel nehybně. Další krok. Nepřestával mířit na bezvládné tělo na zemi. Další krok.

V místnosti bylo jen sporé světlo a tak není divu, že Sink přehlédl malou věc. Malý, bezvýznamný vlasec, natažený ve výšce kotníků, přes celou šířkou chodby. Udělal další krok. Dotkl se vlasce. Něco se mu nezdálo, něco v něm hlodalo, aby dál nešel. Přesto neposlechl. Natáhl nohu k dalšímu kroku. Vlasec se napnul. Zahřmění zaburácelo celou budovou. Spouště řady brokovnic , jejíž hlavně čněly ze stropního otvoru vypálily. Déšť broků dopadl na zem, kde odrýpl kus betonu. A řada z nich zasáhla Sinka. Padl naznak na zem. Hustá krev vytékala z torza jeho hlavy a mísila se s rozsekanou mozkovou hmotou. Tělo sebou už ani nezaškubalo, byl mrtvý ihned. Kaluž krve se stále zvětšovala a olizovala stěny chodby. 

---