east rider

tu hospodu
kde jsem neseděl
ani ten obkročák
už jsem netančil

aby to bolelo co nejmíň

když vedli
králíčka
kolem dvanácti lip
zlatohlávka

netečně shlížel na pokořené
na stužky

věnec z makovic

a oni
posedlí si zpívali

jen nechtěj

děvče
do bílej rakve spěchat...

aj a ten vítr co nevěje
a aj
ten vítr co z kvítek nevije
zdá se nepřítulno
úšklebky nožem z tváře
seškrábané

ba ne
tím se sotva kdo
ještě
oblomí

pokud opravdu nastalo
takové
posvícení