Zpovědi spálených duší - Black Phantom - 1. část

Na kostelní věži odbila jedenáctá. Všude je klid, maloměsto odpočívá. Jsem na protější střeše bytu, kde žije osoba, která si dovolila vyhrožovat mé nevinné rodině. Žene mě vztek. Ona a její přisluhovači vystavili moji rodinu stresu a já se postarám, aby už to víckrát neudělala ani ona ani ostatní. Tětiva mé hlavní zbraně - luku - se mi zařezává přes černou mikinu do prsou a já vím, že je čas. Beru šíp s ampulkou uspávacího plynu. Přikládám k tětivě a střílím přímo do protějšího okna. Zvuk tříštícího se skla prořízl noční klid. Na druhé straně vydím jak se plyn začíná rozšířovat. Je čas... Slézám po požárním schodišti, přebíhám silnici a lezu po hromosvodu k rozbitému oknu. Plyn už vyprchal. Na zemi leží ta osoba, která má zaplatit. Jeden šíp byl postaven do role vykonavatele trestu a já byl soudce. Pouštím plyn ze všech trysek na sporáku a odcházím stejnou cestou jako jsem přišel. První část mise splněna...

Noc je dobrým společníkem soudce, mstitele, popravčího. Blížím se nocí k dalšímu trestanci. Okno jeho bytu je temné. Už spí... Škoda, ale aspoň to bude rychle vyřízený. Vyrážím dveře. Do háje! Není sám. Je tam s ním ta jeho přítelkyně, kterou každý z té jejich familie pohrdá. Kazí mi plány. Nevím co udělat. Mám je odsoudit k zatracení oba? Jsem už příliš daleko abych odešel. Hledím na ně a oni na mě. Přes moji masku mě nemohou poznat, ale stejně nemůžu riskovat. Vytahuji paralizující šíp a v rychlosti vystřeluji po muži. Proti vůli unáším tu dívku z bytu. Před dveřmi vyhazuji z kapsy granát. Ta dívka křičí, bojí se. Zavírám dveře a v rychlosti i s bránící se dívkou odbíhám za roh. Je slyšet ohlušující rána... ... granát splnil úkol. Nechávám dívku v pláči za rohem. S pocitem, že zítra mě čeká další boj mizím v mé poslední milence - noci....