Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBludy
Autor
Adélie
Topím se v lítosti a sebekritice
Neznám váš svět
jste tak sami
kde je ta hodnota
snad není boha nad vámi.
Pomoc, topí se
Pomozte
Nevidíte, neslyšíte
Neb vaše oči slepé jsou
a vaše uši už nezaslechnou
jen ozvěna v dálce duní
Uslyší ji jen vyvolení
Ti, co odprostí se statků
a začnou myslet na svou matku
matku zemi, nás všech
Nadechni se zhluboka
prve uslyšíš ten vzdech
až pak ti sama matka přizná
co teď už víš
Bez lásky a bez pomoci
nic nevymyslíš
žij a miluj
to jest tvůj cíl
stačí však to, neřeknu ti
osud tvůj ti v rukou leží
čeká na své příležitosti
5 názorů
Jestli to stačí? Jak se to vezme. Zdá se mi, že - právě vzhledem k té Zemi, nebo spíš k životu na ní, nebo ještě spíš k existenci člověka a rostoucího světa poznání - by se každý měl snažit využít svých schopností. Rozvíjet to, čím je "nadán", protože každá mysl je úplně jiná - a rozvíjet to ale samozřejmě se zřetelem k onomu "miluj", tj. se zřetelem k "přežití života" .. Člověka současného může smáznout jedna jediná virová pandemie - tak ostatně nejspíš vymírala většina druhů. Život jako takový zase může poslat do kolen nějaké to soptění podobné dekkánským trapům či k tomu nějaká ta planetka zbloudilá... Na nic zatím nemáme protizbraň.
Hm, ale s tím "miluj"...hlavně to nesmí být fanatické, jednorozměrné, protože poznání souvislostí je zatím mizivé, takže leckteré přílišná láska může spíš dusit.
No a taky k tomu, že všechno dobré může být k něčemu i zlé, tak všechno zlé může být i k něčemu dobré...jakkoliv to neplatí absolutně :o)