Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSen
17. 05. 2012
0
0
502
Autor
Lucca05
My ratolesti do hávu oděné
jejichž dary a sny vysněné
poletují vesele a neoblomně
jakl tmavý oblak černého temna
Zahaluje nás a ze dna stoupá
jde si pro mne
a do toho modrý ptáci
napadají mě,mám práci
je odehnat a doufat
že nedopadnu tak
jako zubožená zohavená
těla roku minulého
Malá holčičko ubrečená
hlídej si zákoutí rodu svého
Neutečeš!
Hladový supi na tebe letí
vidím mnoho mrtvých dětí
co už neuvidí mámu svou
Cítím,jak tam za rohem
pere se smrt s životem
Člověk s ubohou zvířenou
Tvé kroky vláčející se zde
najdou rychle svého konce
Zastaví se,jak ručičky hodin
Ale nač zastavovat se?
Ve jménu šťastných rodin?
Byli jsme tu a budem
nač zahánět se studem?
Jsme jen článek řetězu milostného
Každý sám za sebe
Zanechám života svého.