Mé čelo je sklenice studené vody

Děkuji za vskutku vyčerpávající rozbor, to jsem opravdu nečekala. Ano, myslím, že jsi to napsal srozumitelně. Děkuji a beru si k srdci.

Výrokové funkce v poezii? Panebože!..hmm tedy..pane Morgane Auguste de! Uf

no teda. ty tady máš rozbor, že by jeden záviděl. zdá se, že jednotlivé verše konstatuješ jako to, co máš psané kurzívou. jsou tak nějak sami za sebe a ne za báseň. a proč strach z nadechnutí okusují dlouhé černé zmije?

"dlouhé černé zmije" sice smysluplné, ale přeci jen kapinku dekorativní. - kdyby tam bylo něco originálnějšího, bylo by lépe. - závěrečné dvojverší je kompromis na tezi - volba mluvčího, že to tak bude, má být apod. - to zpochybnit nelze, to chápu. z pohledu vývoje básně by se tahle antiteze možná dala předpovídat. - chci říct, je to výběr mezi plus a mínus, pouze dvojpolárnost, černobílé vidění. - k tomu mě napadá, zda-li ve výrokové logice poezii se častěji než v jiné oblasti (kde má doslovnost výroku rozhodující váhu), neplatňuje následují princip: tematizace jednoho pólu s sebou nese implikovanou aktivizaci pólu opačného. že každé znaménko je potenciálně znaménkem opačným tím, jak je poezie vystavena neustálé možnosti například ironie, paradoxu, přenosu významu. - takže když pointa přepóluje předchozí vývoj básně, zda-li jen nestvrzuje to, co už tam bylo potenciálně obsaženo předtím. - zda-li to skutečné, nečekané rozšíření možností významu (prožitku atp.) by se nemělo dít směrem mimo tu výchozí bipolárnost. nevím, je rozumět tomu, co mám na mysli? - když píšeš černou a na konci připomeneš bílou, je to takové překvapení? - možná. možná lze na tu bílou pod náporem černé předtím pozapomenout. a potom už to není sam sebou, když "od srdce" atd. celkově se mi líbí intenzita v jednoduchém obrazu. pěkná černá jednohubka s bílým sýrem. *