Něco si přej, padá euro!

Když tak zavzpomínám na svá studentská léta, kdy jsem studoval policejní školu a měl těsně před maturitou. Jaký já měl chaos v hlavě. Maturitu jsem dělal natřikrát, protože má orientace v politickém dění značně pokulhávala. Třetí pokus se však zdařil a maturitu ačkoliv za šestnáct nakonec mám. Získal jsem vytoužené místo policisty a v našem milém ústavu policejním pracuji již spoustu let.

Rád se zaobírám politickými tématy, které mi před mnoha lety pěkně zavařili, ale mým problémem je, se v dnešní politické situaci vůbec zorientovat. V novinách pořád jen čtu, jak podle výpočtů nějakého pochybného institutu brzy padne euro. To mě vždy sžírá obava, aby se u toho nezranilo. Další novinový titulek hlásá: „Kradla vláda?“ A hned v druhém odstavci se dozvím, že sice kradla, ale asi málo, protože poslanci uvažují o navýšení platu pro vládní pracovníky.

No a to mě dokáže roztočit až do vrtule. Z policie se stává téměř ohrožený druh, jak se šetří a snad časem budeme mít i nějaké ochranné čipy, které nám nechají implantovat pod kůži, samozřejmě na vlastní náklady, a když budeme v ohrožení, začneme pípat jako zboží v supermarketu.  My se venku honíme za zloději, v parlamentu jich je jako hub po dešti a ještě rozhodují o výšce mého platu. To bych vždycky vytáhl pendrek a rozmlátil jím televizi, když z ní mrká politik, který má nastavovaný pásek, aby ho vůbec dopnul. K tomu všemu si pak nějací teroristé vypůjčí letadlo a uspořádají útok na trojčata, protože dvojčata již nejsou v módě.

Tak bych svou zmatenou zpověď o ještě zmatenější politické situaci zakončil žalostným výkřikem. „Quo vadis, Evropo!“