Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Kaple - Prolog

25. 05. 2012
0
0
542

Tuto povídku na pokračování jsem sem dával už před časem, nakonec jsem se ale ještě rozhodl ji poupravit. Příběh ze zničeného světa, kde náboženská organizace Kaple vládne neomezenou mocí. Návrat ztraceného poutníka však vše změní...

 

  PROLOG

 

Kousíček po kousku

blíží se noc..."

 

Shrbený muž v potrhaných šatech  stál na vrcholu strmé skály a shlížel do údolí. Pod ním se rozkládala nekonečná pláň, holá pustina, zahalená do temnoty noci.

 

Krůček po krůčku,

už nezbývá moc..."

 

Jeho zrak se upíral na zářící budovu v dálce. Ústa odříkávala ta tichá slova, zvlněna v úsměvu, který však nikdy nedostoupil až k očím. Naslouchal vzdálené siréně, jejíž zvuk se nesl po větru.

 

Kousíček po kousku

už končí náš den..."

 

Budova byla obklopena hradbami a na jejím vrcholu zářil bílý sluneční kříž. Nebyly to však reflektory, co způsobovalo to jasně oranžové světlo...Celý kolos byl pozvolna pohlcován plameny.

 

Krůček po krůčku

blíží se sen..."

 

Pak, když dořekl poslední slovo, země se otřásla a vyšlehla exploze. Věž se zhroutila, kříž zmizel a reflektory pohasly. Zdivo bylo roztrháno na tisíce kousků a rozmetáno na všechny strany. Davy lidí, shromážděné všude okolo, byly pohlceny.

 

„Nejdříve to bylo smutné. Tak strašně smutné. Ale nakonec jsem objevil smysl..."

 

Naposledy pohlédl tam, kde ještě před chvílí stála ta obrovská budova. Nyní na jejím místě zel jen hluboký kráter a rozvaliny.

 

„...v prázdnotě.“

 

Pak se otočil a zamířil za větrem. Zamířil na západ, kde v rudém oparu umíraly poslední paprsky slunce.


Kapitola 1:

http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=409909


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru