Případy šedesáti let II - Kapitola 5. - Další cesta do Ivančic

Subject: Zítra přijedu

> Ahoj!

> Nebudeš mi věřit, co se dneska stalo. Máma má zrovna přítele jménem Tomáš Spivýr. A když jsem se dnes dostal domů, dověděl jsem se, že jeho sestru někdo zabil.

> Jak to bylo, to Ti převyprávím potom, každopádně jsem se dověděl, že hlavní podezřelý se prohání po Ivančicích jakýmsi novým černým luxusním autem. Takže co nejdříve přijedu za tebou. Nejlíp už zítra. Ještě napíšu.

> Těším se na tebe.

> Drahoslav
 

Jako před pěti lety jsem potřeboval čas - mimo školu. Takže jsem zamířil zpět do kuchyně k mámě. Ta něco vařila. Byla to jedna z mála věcí, které opravdu uměla a také jedna z mála věcí, kterými se uklidňovala. Když na tom byla opravdu špatně, tak v jeden den navařila třeba na čtrnáct dní a pak jsme jedli, jedli a jedli, protože jinak by se něco mohlo zkazit a to by byla škoda.

Vařila, vařila a ani si nevšimla, že jsem si nic nevzal. Měl jsem jídlo u Jarky.

,,Co to vaříš?” začal jsem ,,rozhovor”.

,,Tak,” odpověděla máma a začala ukazovat, kde se co dělá a udělalo.

Napočítal jsem pět pokrmů ve velikých nádobách a věděl jsem, že do rána jich přibude. Máma bude vařit tak do půlnoci, pak ji to snad přestane bavit a možná, že v jednu od toho odejde. Další den pak přijde do práce o tři hodiny později, tedy v jedenáct a o podobnou dobu později také odejde, aby ji nevyhodili.

,,Budu potřebovat nějakou dobu nejít do školy,” pokračoval jsem, ,,hodím se marod.”

Na to máma zpozorněla. Věděla, že jsem v tom velmi pověrčivý a věděla, že k tomu mám pádný důvod. A věděla jaký. Ale nechtěla se hádat.

,,Napíšu z práce do školy.” odpověděla máma.

Napsal jsem jí ceduli, po dnešku bude mít absolutní okno. Jestli se člověk opije nebo ovaří, to vyjde vcelku na stejno.
 

From: Drahoslav Breichaistol