Zamilovaná báseň a má vlastní kresba jako bonus

Transkripce:

Někdy mám den, kdy se mi zkrátka nedaří,

za víčky cítím jak oheň mi plá,

v tu chvíli nechci než líbat tě po tváři,

a žasnout nad tím jak jsi překrásná.

Hladit tě po bříšku a psát ti do kůže,

příběhy krásnější než Shakespear psal,

tak čistý jako ty nikdo být nemůže,

pro tebe bych se i svobody vzdal.

Chtěl bych být vodou když do moře skáčeš,

tvou noční košilkou, když v noci spíš,

Chci být tvůj kapesník, když zrovna pláčeš,

prsty tvé a sjíždět níže a níž.

Slunce si v tý vlaskách jak kotě pohrává,

šťastné je, přede, nádherně se má,

odlesky jsou hezčí než zlatá kanava,

nejde být šťastnější než jsem teď já.

Nejde být šťastnější než jsem teď JÁ.

Jsi víc než tříšilinková žlutá,

jak černí lanýži, jak šedý kaviár,

jak mocné tritium, tak jsi vzácná

Krásná jak hrdlička složená z papíru,

občas si myslím, že se mi jen zdáš,

Jsi jako z úplně jiného vesmíru,

já jsem tam taky, když mě objímáš.

Zoubky tvé hezčí než perly nejcennější,

místo kůže čínské hedvábí máš

úsměv tvůj ten je přeci nejúžasnější,

da Vinchi, víc se při výběru snaž!

Zavírám oči a vzpomínám na mládí,

jak jsem byl hloupý a též věčně sám,

pak mě ale vždycky myšlenka pohladí,

že to nejvzácnější dneska už mám.

Zavírám oči a cítím se nesměle,

a v duchu počítám každý tvůj vlas,

cítím to příjemné mrazení po těle,

kéž bych někdy mohl zastavit čas.

Zastavit čas, když tvůj úsměv mě oslní,

cítit a slyšet jak srdce tvé tepe,

celý můj svět náhle mírem se naplní,

mírem co všem lidem udělá lépe.

Pojď zavřem oči, jdem společně vzpomenout,

na všechno krásné, co teprve přijde,

na tebe miláčku nejde zapomenout,a

snad jen až umřu........jsme přece jen lidé