Prší

Bylo ticho hvězd a deště
já vzhůru padal jako ve smrti
kapky tmy a tichá příště
krůpěj roků samoty.

A já hledal jsem ta slova
ještě nikým nevyřčená
a nevěděl, že zas znova
pták je ráno hořce zpívá.

Šeptal déšť, mi jako anděl
město stálo v kaluži
snad jsem chvíli krásně zemřel
nebo usnul za růži.

Obraz vody lámal kruhy
jedním vejít, v druhém být
na hladině nafty duhy
na nebi mrak odejít.

A mé srdce v krvi ryba
v tůni těla na dně je
jako tep se ještě hýbá
to když prší naděje.