46. SUPERKOULE - scénář - dílo č. 1

Stupidní, nicméně oblíbený ženský seriál 

 

Miriam Krupičková – matka Stázky a Veroniky

dvouletá Stázka, stále kojená 

Sedmiletá Veronika - chodí na dětskou jógu, nebaví ji to, ambice matky

Veroničiny učitelky Skřivanová (S) a starší Nezbedová (N)

Učitel jógy – mladý alternativní kluk, oko třicátnice Miriam Krupičkové na něm se zalíbením spočívá

 

Park, děti sedící na trávě v jogínském sedu se svinutými prsty na kolenou a bzučící óm.

Učitel hlasem procítěným asijským vnímáním času pomalu deklamuje mantru. Za ním přecházejí mladé holky s krásnýma nohama, hází po něm okem a ve smíchu si šeptají.

 

Veronika kouká svinutými prsty na učitele, vystrčí špičku jazyka, na pablesky slunce ve větvích, zaměřuje na kluky s míčem a na ženské popíjející kávu v předzahrádce přes ulici (její učitelky). Hodí ksichtík.

 

S: Co sis dala? Věneček? Ten si tu nedávej, maj je oschlý.

 

N: Celý týden se na něj těším a ty mi to takhle znechutíš. Támhle je místo, posaď se, dodává typickou učitelskou dikcí. Tak co ta Krupičková, už se u tebe stavovala? 

 

S: Prej nemá čas. Zato vystrkovat prsa v parku, to jo, na to má čas celý dny. Chápeš to? Dvouletý dítě a přijde se nakojit. Mezi lidma! Co přijde, vona mu dá! Chápeš to, Maruš? 

 

N: Verča je taky pěkné kvítko. O angličtině mi říká, paní učitelko, to není gy-rl jako Tyrl, to je gér! Tak u všech svatých, odjakživa učím gi-rl, co mi bude holčina vykládat?

 

S: To má beztak od tý mámy, ta je chytrá jak rádio. Malou Stázku prej nemá ani očkovanou. Však oni jí ji do školky nevezmou, no stejně by nevzali, když maj plno. A teď s tim kojením ještě, ta bude na mámě viset až do tanečních. Jen ať si to matka užije, ale nám ať to necpe pod nos, sakra, v parku. To je vysloveně nechutný. Tak co ten věneček? Hnus, co?

 

N: Příště si dám větrník. Nedáš Verče napomenutí třídního? Měl by ji někdo zpražit začerstva.

 

S: Taky fakt. Lepší než se vybavovat s Krupičkovou. Určitě by měla s sebou Stázku a kojila mi v kabinetě. Nedej bože.

 

N: Jak myslíš. Ale já tě jedině podpořím. 

 

____ STŘIH

 

Paní Krupičková doma se Stázkou, ta se zamkla v koupelně. Rezignovaná matka s roztaženýma nohama sedí na chodbě a telefonuje učiteli jógy.

 

K: Je mi to fakt moc líto, ale rozhodně to nestihnu na čtvrtou. Mohla by počkat s vámi? Dorazím hned, jak seženu zámečníka. Víc jak tři hodiny to určitě nebudou. 

 

U: Poslyšte, já musím na večerní kurzy. Nemůžu s sebou tahat dítě. Verča je navíc kapku nezvladatelná. 

 

K: Vydržte to, prosím vás, já hned volám ty zámečníky. – Stázko, doprčic, kams to hodila ten klíč? Do záchodu ne, viď že ne?? – Promiňte, díky moc, že si ji necháte, zavolám vám, jakmile budu na cestě. Nejpozději v osm.

 

Zamyslí se. „Moment. Moment! Říkal jste večerní kurzy? Pro dospělé? Máte ještě místo?“