Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Přání

07. 06. 2012
1
7
720
Autor
synzizkova

Přál bych si mít jeden jediný den,

kdy myšlenky šly by stranou.

Mít tak noc, vníž by se neopakoval onen sen,

pro nejž z očí krůpěje slz na polštář kanou.

 

Zažít probuzení bez únavy,

vydechnout a zahnat strach.

Vyvstat z popela zašlé slávy,

zapudit vzpomínky, které otáčí úspěch v krach.

 

Nepodlehnout ranám co na mne dopadají,

odrazit je a ve výpadu vrátit.

Oživit v duši naděje, které uvadají

a zbytečná muka tím tak zkrátit.

 

Odlehčit zbědovanému svědomí,

utrápeného pro chyby zabalené v úmyslu dobrém.

Nalézt důvod proč osamocené v potřebné promění,

cítit se bohatý při životě skromném.

 

Vytrhnul bych co je hluboce zakořeněno,

aby jiné mohlo vzklíčit.

Ošetřit srdce co bylo osudem zraněno,

vystavět nové a staré zničit.

 

Přál bych si mít jeden jediný den,

co už nebude pouhý sen,

kde skutečný je lásky vjem,

že my dva zůstaneme v něm.


7 názorů

kdyby jazyk vyzněl o něco knižněji, potom bych obraznost, použité motivy, vyjádřené prožitky i pokus o vázanou formu zařadil někam do 2. pol. 19. století, ještě před symbolismus. - podotýkám, že to nepíšu, abych řekl, že je to špatně, nebo že by tak někdo dnes, nedej bůh, nesměl psát, ale říkám si, protože je to jev rozšířenější, proč tolik autorů na jejich počátcích (a mýlím-li se, pak se omlouvám) vede jejich vyjadřovací potřeba právě k tomuto stylu, do této doby. - napadá mě, jestli to není i díky tomu, co se prezentuje v čítankách, co se při výuce preferuje, jak vzniká podvědomá představa o tom, jak by poezie měla vypadat. - možná jsem však mimo a působil zde spontánní zájem o četbu nějakého období či autora. jedna věc je totiž jistá: aniž by si to autoři často uvědomovali, s nějakou podvědomou představou o poezii vždy pracují, pokoušejí se ji následovat, více nebo méně uvědoměle. - do nikoho se nedostala odnikud, podobně jako nikdo si nevymyslel svůj jazyk - první zkušenost přichází zvenčí, odněkud, od jiných mluvčích (matky, jiných autorů) a teprve později je možné ji nějak individualizovat. - proto zmiňuji tu podobnost, která mě přivedla k této úvaze. z pohledu autorů je důležité, zda se mu/jí podařilo dosáhnout právě toho způsobu vyjádření, s nímž se v ten moment může identifikovat. - pokud ano, není na výsledku co měnit. - pokud výsledek přímým srovnáním, nebo aspoň pocitově odpovídá předloze, kterou v sobě autor nosí, dosáhl svého cíle. - další věc je, jak se takový výsledek jeví mezi ostatními básněmi nějakého literárního kontextu. - to už ale autor neovlivní.

gringoo
12. 06. 2012
Dát tip
rýmy den-sen, strach-krach, to je obehraná nuda. dopadají-uvadají,vrátit-zkrátit apod. jsou všechno slovesa,to nezní dobře, lepší je střídat slovní druhy v rýmech, nebo počet slabik. Rýmující se řádky by měli mít stejný rytmus.třeba: aby-jiné-mohlo-vzklíčit. vystavět-nové-a-staré-zničit. -v prvním řádku jsou čtyři dvouslabyčná slova, zatímco ve druhém, trojslabyčné-dvousl.-jednosl.-dvousl.-dvousl. Xx-Xx-Xx-Xx Xxx-Xx-x-Xx-Xx- přízvučné slabiky tedy vůbec nesouhlasí. ...Vázaný verš si žádá více práce než jen napsat pár vět, které končí stejným písmenkem. Celkově mne báseň nezaujala.

Hm, rozhodně to má něco do sebe, ale to provedení a formu, by to myslím chtělo trošku upravit.

ImPulz
07. 06. 2012
Dát tip
pripomína mi to jedno obdobie v mojom živote, našťastie som už cez to " prešiel "

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru