3.45 SELČ

pedvo -díky za obojí.

a2a2a Bez zloby a roztrpčení píšu od začátku. Tvůj názor jsem nenapadl, napsal jsem, že mě překvapuje a uvedl jsem, proč. O poezii ani diskutovat nemohu, kdybych nezačal publikovat na webu, ani bych se s ní nesetkal. Dále k tomu slovesu: „přijat“ je trpný rod, „přijmout“ je infinitiv. Na http://prirucka.ujc.cas.cz/ jsou pravidla, tam vyplníš kolonku „hledání konkrétního slova“ a hotovo. U obou se objeví stejná tabulka, dobré je pod ní ťuknout na „Slovesa vzoru začít (příčestí činné a trpné).“ Snad se autor nezlobí pro tuto naši diskusi pod jeho dílem.

pedvo, ještě k tomu přijat - přijmout, teď bez jakékoliv zloby, hledal jsem v pravidlech a ničeho jsem se nedovtípil a tak tě chci poprosit o vysvětlení, proč nelze napsat on,,,nemůže přijat. jsem už ze školy, no, dost možná déle než celý tvůj život, a tak, i když to zde v kritikách nemám za důležité, přece jen jsi mi nasadil brouka do hlavy. Děkuji. A k tvé první reakci. Ty i já, jak doufám, reagujeme v dobré víře a proto se nemohu smiřovat s tím, že někdo pak třeba napadne můj názor zbytečně roztrpčeně. Tento způsob pak v důsledku vede k tomu, že lidé se zde bojí cokoliv vyjádřit a dokonce dát typ, jestliže někdo příliš něčí text pohaní, třebaže se jim líbí, ale bojí se být v něčích očích za blbce.

a2a2a Jistěže, já bych se ani přít nemohl. Chtěl jsem jen ukázat, že čtenář může ty verše přijmout docela snadno, a to i laik, a ukázal jsem, jak já jim rozumím. Není nic divného, že mě překvapilo Tvé tvrzení, že to čtenář přijmout nemůže. S Tvými dalšími názory samozřejmě souhlasím, aspoň do té míry, do jaké jim rozumím.

pedvo, nemíním se přít, zda přijmout či přijat, nejsem tu od pravopisu a navíc jsem přesvědčen, že pokud se jedná o chybu, tak nijak fatální a z hlediska psaní názorů nas text, nikoliv gramatiku jaksi nepodstatné. Ostatní je tvůj a můj výklad,nic víc a nic méně. Přijde-li na věc, vyložím si po svém jakkoukoliv věc, já preferuji v poezii nekrkolomnou, plynulou obraznost, aby nebyla sama pro sebe, ale pomáhala obsahu na svět, byla jakousi doprovodnou melodii. Je dobře pro autora, když se najde někdo jako ty a povzbudí ho třeba tím, že na rozdíl od mého postoje je báseň dobře srozumitelná, od toho jsme zde všichni, poskytovat si zpětnou vazbu.

Zcela namátkou jsem narazil na tuto báseň. Jako naprostý laik jí z části nerozumím, ovšem dvě první sloky chápu. Proto mě udivuje kritika a2a2a, že čtenář to takto nemůže přijmout (ne „přijat“). Autor nepíše, že dozpěvuje ráno, ale noc. Kdy? K ránu. V té době je ještě noc, ale už je ranní. Co dozpěvuje? Rozpaky. Rozpaky z čeho? Ze svítání. Z jakého? Vytahaného za uši. Čím? Trylkováním synkop. Co je na tom, sakra, k nepřijmutí?

nezavání to až takovým průserem

Básník v pruhovaném triku a v brýlích s kostěnou obroučkou: Díky za "*"

a2a2a: Děkuji za kritiku a názor. Jsem teprve začátečník-"čarodějův učeň", a tak následující ´oprava´ původního textu je toho dokladem: To je ale žúžo-bájo ráno Krása! Až z toho mám v hlavě upa pomotáno Zubař mi dopolko ruče spraví stoličky Já přes den vydělám penízků haldičky a roličky

Norsko 1: ...zvláštní, to mě dosud nenapadlo, že bych mohl být epigonem i božského Járy:-)

Sympatickým, třebaže nenaplněným cílem tvého textu je chuť psát v obrazech a to co možná nekonvenčních, ale tady tvá snaha podle mne ztroskotává. například už v první sloce jsou protimluvy ...ranní noc... to čtenář takto, jak jsi to napsal nemůže přijat. Rána se rozezpívávají nikoliv dozpěvují, stejné je to s veršem ...vytahaného za uši trylkováním synkop..., který svítání, to je začátek, a pokud už stačilo něco vyvést, aby bylo vytaháno za uši, pak tedy co? a pak jdeš do dramatického závěru, který vyznívá pateticky a připomíná Chrchilla. Zkus někdy popsat ráno jen jako náladu, tak, jak působí jen na tebe a nemyslet si při tom, že máš za úkol oslovit svět, třeba tě u toho mimo svítání a ptačí zpěv napadne, že tě čeká dopoledne zubař a tak se neboj o tom zmínit, báseň stavěj především na svém vnitřním světě.

/*

Krve a potu a slzí? Není to příliš, Cimrmane?