Dívám se Ti do očí...

Dívám se Ti do očí. Jsou unavené, plné bolesti a strachu.

Bolesti ze zničeného těla, bolesti, kterou Ti celý život způsobovali. Bolesti z odtržení od Tvých dětí, které Ti hned po narození kradli a Ty jsi spoutaná vždy jen sledovala, jak se jejich vzdalující očí vpíjí do Tvých: „Mami, bojím se! Neopouštěj mě...“, plakali.

Dívám se Ti do čí, nemocné nohy Tě už jen ztěží unesou. Čeká Tě poslední fáze tohoto pekla, pak už jen něžná náruč smrti. Dodojila jsi a jdeš na jatka.

Dívám se Ti do očí. Jsou unavené, plné bolesti a strachu.

Strachu z toho, ze Ti zemře další dítě na podvýživu. Strachu z muže, který Tě každý den opilý bije. Jsi unavená z nekonečné dřiny na čajových plantážích, stejně jako tvé děti. Jsi unavená z každodenního strachu, zda seženeš něco málo jídla pro svou rodinu.

Dívám se Ti do očí, umíráš vysílená a osamělá na tvrdé podlaze. Jen tři malé děti tiše pláčí u Tvého těla.

Dívám se Ti do očí. Jsou unavené a plné strachu.

Strachu z toho, že Ti sníží plat a nebudeš moci splácet hypotéku na dům. Strachu z toho, že Tvé děti nedostudují vysokou školu, z toho, že Ti manžel uteče za mladší ženou. Jsi unavená z přesčasů, které děláš, abys měla na nové auto.

Dívám se Ti do očí a Tvá hlava je plná starostí. Dopíjíš šálek černého čaje s mlékem a uléháš do své měkké postele.