Pošetilost

Jen ukrást si trochu něhy,

trochu obětí a pár polibků ...

Jsou chvíle, kdy člověk neví,

proč je sám, bez pohlazení, bez smichu.

I okvětí krásné květiny

poseté kapkami od rosy,

jeví se jak strašidelné stíny,

co čnějí do noci.

Ta chvíle, co noc mi vede,

černá je a děsí,

avšak pohladí mé tváře bledé

a na okamžik potěší.

Už nevypadá mile všední den,

ta vzpomínka, co v srdci bije,

utekla a zbyl jen sen.

Bolí mě srdce pošetilé

a v hrudi tlačí zhoubný červ.