Na poslední chvíli

Už zdálí vycítíš v pravou chvíli,
kdy obálka blíží se k cíli,
bez tvého úsilí, v pošťácké brašně
nošená s hrdostí a přitom prostopášně.

Tolik let čekání na pár řádků tichých slov
ti dalo naději, tajný domov,
kdesi v hloubi poloprázdné schránky,
našels jen popel, prázdné stránky.

Ale teď nadešel toužebný čas,
otvíráš dopis, nepřišel včas,
v něm zní jak trpkostí nasáklý kvas
zapomenutý dívčí hlas.

Hlas, vepsaný třepoucí se rukou,
na nažloutlém papíru se zárukou,
něžný hlas, který nezměnil čas,
v dopise přilepen zůstal vzpomínkou šedivý vlas.