Schwarzer Stahl

Narýsovaná svatozář se

láme vlastními myšlenkami

na plechové kusy padající z měsíce

svým pádem

obnažuje

na ocelovém mostě projíždějící vlak

překračující rychlost

hladově přidává

stále víc

horoucí pískot

kolejnice skřípe, tvrdí narážející kola

kouř halí celé údolí

hvězdy se jím rozkašlaly

až skončí na

naježených kopích válčících

rozhodne

usínat s lítostí, probouzet se

vztekem