SAW - Závěr

Tapp zastavil auto a vyřítil se ven. Zep vběhl do starého skladiště a zamířil do sklepů. Tapp sešel za Zepem po úzkých, točitých schodech. Stále mířil před sebe, očekávající úskok. Srdce mu bušilo jako o závod. Ocitl se v úzké, tmavé chodbě, osvětlené jen několika málo žárovkami na stropech. U stěn byly roury a trubky, občas plechové kbelíky a palety. Prošel chodbou, nevědouc zpoza jakého rohu se jeho sok může každou chvíli vynořit.

Vyhlédl za roh. Zep ztratil veškerou svojí opatrnost a šmátral po klíči v kapse. Před Zepem stála těžká, plechová, posuvná vrata. A zpoza nich se náhle ozval výkřik. Tapp se na Zepa zezadu vrhl. Pověsil mu ruce kolem krku. Nechtěl jej zabít ranou do zad, chtěl aby trpěl. Aby trpěl jako trpěl on, aby trpěl jako Sink. Zep se dusil, cítil jak mu dochází vzduch. Vrazil svůj loket s rozmachem do Tappova břicha. Tappovo sevření povolilo jen na kratičkou vteřinu, ale to Zepovi stačilo. Vykroutil se a otočil se k detektivovi čelem. Jeho pravá ruka vylétla a Tappovy rty praskly. Vyřinul se z nich potůček temné krve. Tapp vrazil do Zepovy hrudi, až se ten povalil. Pistoli si vrazil rychle do pouzdra u pasu a klekl si nad Zepa. Rána střídala ránu. Tapp se mstil a rány pršely na Zepův obličej. Bránit se téměř nemohl. Krev mu zalila oči. Cítil, že tohle již dlouho vydržet nemůže. Zašmátral rukama kolem sebe. A něco nahmatal… Tapp stále bil, nepolevoval. A pak jej na hrudi cosi zastudilo. Než si stačil cokoliv uvědomit. Ozval se výstřel z jeho vlastní pistole. Strnul a svěsil ruce připravené k dalším ranám. Ztěžka dýchal, odvalil se nazad a ležíc na zádech těžce dýchal. Zep vstal otíraje si krev ze tváře. Zvedl pistoli ze země, pomalu došel až k Tapovi a přiložil mu hlaveň ke spánku.

 

,,Co si to udělatl, co?!“ Adam tomu nemohl uvěřit. Vtom se Lawrence zvedl a pomalu se po zemi plazil k mrtvému tělu prostřed. Vytrhl mrtvému z ruky jeho pistoli a z kapsy kalhot vytáhl náboj, jež našel společně s kazetou.

,,Co chceš udělat? Lawrenci to ne, to ne!!“ Adam skučel a běhal sem a tam. Jako pes na řetězu.

,,Musíš zemřít, Adame! Skládačka měl pravdu, je to jediná možnost! Jediná.“ Slabou rukou sotva zdvihl pistoli. Ruka se mu chvěla, jak list ve větru, ale přesto nemohl z takové blízkosti minout.

,,Ne, Lawrenci, vzpamatuj se!“ Adam si dával ruce před obličej, ač věděl, že pokud se Lawrence trefí sem, nic mu nepomůže. Ozval se výstřel a Adam pocítil prudkou bolest v pravém rameni. Nelidsky zaskučel a sesul se k zemi. Adamovo nehybné tělo leželo na podlaze a od ramene se mu plížila malá stružka krve.

,,Vidíš ty sráči? Vrať mi rodinu! Vrať mi ji!“ Zařval Lawrence. Cítil, jak ho pomalu opouštějí síly, jak mu tepe obludná bolest v noze a jak mu z ran prýští krev. Odhodil pistoli a padl tváří na zem. Uvědomil si, že to nemá cenu. Cena výhry byla jasně daná. A on ji nesplnil.

Náhle zachrastil zámek. V Lawrencovi svitla jiskřička naděje. Otočil se ke dveřím a snažil se rozostřeným pohledem zjistit, kdo vchází. Vrata se otevřela a v nich stál Zep s obličejem od krve, s pistolí v ruce.

,,Ty hajzle!“ Lawrence se mu vrhl po noze, chtěje ho strhnout na zem. Řval a plazil se po špinavé zemi, nechávaje za sebou stopy krve. Zep jej pomalu obešel, zblízka si prohlédl Adamovo tělo. Pak vstal a otočil se.

,,Je mi to líto pane Gordone. Vaše rodina žije.“ Lawrencovi spadl kámen ze srdce. Přesto se pořád snažil strhnout Zepa k zemi a marně natahoval ruce po jeho nohavicích. Byl už příliš slabý.

,,Ale vás žít nenechám. Tak zněla dohoda.“ Namířil Lawrencovi pistoli do obličeje. Lawrence se přestal snažit bránit, jen zavřel oči a pevně skousl zuby. Při bolesti, kterou prožíval, by smrt byla vykoupením. Jen chvíli. Jen malou chvíli…

Trhnutí! Adamova ruka vystřelila a Zep se skácel k zemi. Adam, hnaný touhou po pomstě, lehl na Zepa a mlátil jej holýma rukama. Bušil do něj jak mohl, z očí se mu řinul proud slz a skrze košili se mu drala krev z postřeleného ramene. Popadl kryt od nádržky záchodu. Zvedl jej nad hlavu a udeřil. Ozvalo se prasknutí Zepovy kosti. Zep nelidsky zaskučel a snažil se odplazit pryč. Tam jej však držel Lawrence, bušící do něj svými mátožnými pěstmi. Další Adamovy rány dopadaly na bezbranného Zepa. Další a další, pršely v neuvěřitelně rychlém sledu. Do rukou, ramen, hrudi a do hlavy. Adam naposled udeřil do bezvládného těla. Zepova hlava připomínala hustou zavařeninu. Krev se mu skrze popraskanou kůži a lebku valila ven. Ještě párkrát zaškubal konečky prstů a pak zůstal nehnutě. Už navždy.

Lawrence zíral na Zepovo mrtvé tělo. Věděl, že vlastně vyhráli a že se jim podařilo ukončit řádění dalšího šíleného i když geniálního vraha. Ale přežít je věc druhá.

,,Adame.“ Poklepal mu na rameno. ,,Adame, zkusím dojít pro pomoc. Musím, jinak vykrvácím.“ Hlas se mu třásl, sotva mohl mluvit. Adam pouze němě přikývl a otřel si z obličeje Zepovu krev. Lawrence se otočil a plazil se k vratům.

,,Lawrenci, co když to nezvládneš?“ Zakřičel zoufale. Lawrence se pouze ohlédl přes rameno. ,,Musím. Jinak zemřu. Oba pak zemřeme. Ale já to zvládnu. Budu brzo zpátky.“ Vysoukal se z vrat a ztratil se Adamovi z dohledu.

,,Nedokáže to, nemá sílu skoro už ani promluvit.“blesklo Adamovi hlavou. Jeho zrak padl na mrtvé Zepovo tělo. Musí přece u sebe mít klíče od okovů. Jako hyena vrhající se na svou kořist se vrhl na Zepovy kapsy. Kalhoty? Nic. Bunda? Taky nic…ale počkat.

Vytáhl ze Zepovy kapsy malý diktafon s kazetou uvnitř. Spustil pásek a poslouchal.

,,Zdravím tě Zepe.“ Ozval se známý chladný hlas. ,,Jsi člověk co celý život žil z pozornosti a dobrodiní ostatních, dnes dostaneš šanci to samé prokázat jim. Uvidíme, zda toho budeš schopen. Pokud ne, lidé, co máš tak rád zemřou. Tvé dcery, Petra a Willy. Budeš mým prostředníkem v jisté hře. Dokážeš zabít dva nevinné lidi jen proto, abys zachránil jiné, sobě blízké? Uvidíme, Zepe, uvidíme. Rozhodni se sám.“

V tu chvíli nahrávka skončila a Adamovi na čele vyrazil pot. Zep byl jen jedním z článků hry, sám byl vězněm ve vrahových spárech! Sám nemohl nic dělat. Ale, kde je tedy skutečný vrah? Adam pochopil a sklopil hlavu.

Uprostřed místnosti se z kaluže zaschlé krve zvedl muž, dříve považován za mrtvolu. Z holé hlavy si utrhl kus silikonové masky. Jeho pohled byl po požití omamných látek, zpomalující činnost organismu, poněkud zastřen…

…náš vrah rád sedí v první řadě….

…stává se samotnou součástí celých her…

…znám taková zrcadla. Z jedné strany vidíte, že je to zrcadlo a ze strany druhé vás někdo pozoruje…

…Je to John a je to zajímavý člověk…

John Kramer! Ten pacient s nádorem! Tam, v nemocnici, těsně před tím, než poprvé Lawrence potkal Tappa a Sinka ve své kanceláři!

…jeho pasti jsou hrůzně promyšlené…

…každé oběti dal šanci se rozhodnout….

…Rozhodni se sám! Žít, či zemřít?...

Skládačka se vztyčil uprostřed místnosti. Vyděšený Adam na něj zíral s otevřenými ústy.

…všude kolem vás jsou vodítka k výhře, stačí jen je najít…

…musel se vyznat v anatomii….

…má nějaký hnací motor k těm vraždám. Napravuje lidstvo…

Skládačka pomalým krokem přešel ke dveřím. Adamovi všechno docházelo, všechno do sebe zapadalo do posledního dílku!

,,Co se týče klíčů od těch okovů, byly ve vaně.“ Ten samý chladný hlas jako z nahrávky.

Klíče ve vaně? Ve vaně? Ve vaně!

…vytáhl špunt, aby se zbavil vody okolo….

…cosi blyštivého zmizelo v rouře…

,,Né! Né, proboha ne!“ Adam řval, trhal řetězem a natahoval ruce po strůjci celé pasti.

Skládačka, John Kramer, přistoupil k vratům a zhasl světlo.

,,Né! Prosím!“ Adam křičel, šílený strachem ze smrti.

,,Hra skončila!“ Vrata se přibouchla. Tma. Tma. Tma. Adamův řev. Ticho. A nehlučná temnota….

---