Rychlý prachy

            Probral jsem se a ještě v posteli jsem si střihnul krátkou povídku pro erotickej časák - online časák, to dá rozum. Prostě web. Rád bych psal na opravdickej papír, ale kdo by dneska čet z papíru, no ne? No bodejť. Škoda lesu. Krátká povídka mi hodí pět šest stováků. Není to žádná cifra, ale jsou to lehce vydělaný prachy. Krátký povídky sypu jak z rukávu. Stovka sem a stovka tam, dá se s tím vyžít. A pořád jsou to povídky. Zkoušel jsem psát i reklamní články, ale nebylo to ono. Nebylo to fajn. Já si vám při psaní potřebuju taky trošku zarošťačit, což se u reklamních článků prostě nedá.

            No zkrátka jsem ležel v posteli a dvě hodinky jsem si do počítače ťukal prasárničky. Dobrá půlka mejch povídek volně vychází z mejch vlastních snů. Sny jsou doopravdický zážitky - a kolikrát nejživější zážitky z celýho dne. V mejch snech nechybí napětí, emoce, krásný holky ani nekonečný zástupy pošuků, přičemž kterýmukoliv z těch pošuků může v mžiku rupnout v bedně. Mý sny nejsou báječným místem pro život, stačí málo a pošuk vám krásně rozpáře břicho. A jindy v mejch snech pobýhaj nahatí kluci a nahatý holky a nóbl páni kráčej mezi nima - důstojně a pomalu. Černej frak jim perfektně padne. Na hlavě cylindr a v ruce vyřezávanou hůlku. Je to praštěný... Vždyť já vám v reálu chlapa v cylindru a s hůlkou ani nikdy neviděl!

            No a když se mi nic nezdá a já stejně potřebuju něco napsat, vzpomínám. Obyčejně si vzpomenu na některou z holek. Na Kamilu a její sbírku porcelánovejch píčovin, na Ninu a její vlněný ponožky nebo na Adélu a jejího papouška. Všecko jsou to klasa holky. Smutný je, že se mi postupně vdávaj a stárnou. Čekaj mimina, tahaj kočárky, pletou svetříky. Koukám na to, vítr mi cuchá vlasy a za zády mi bliká poutač. Mrdá to pes. Otáčím se a mizím za rožkem. Klapka.

            Ranní povídku jsem teda zfoukl během dvou hodin. Byl to prima výkon. Rád bych napsal něco velkýho. Nikdy jsem však nenašel příběh, kterej by si udržel mou pozornost. Ten jeden konkrétní den byl krom ranní povídky výjimečnej také tím, že jsem měl naplánovanou schůzku s Rocem. Roco je pornoherec. Kontakt na něj jsem získal dočista náhodou - od jedný ze svejch holek. Napadlo mě, že by nemuselo bejt od věci mrknout se tomu chlapíkovi na zoubek. "Dobrý den, mé jméno je Miroslav Murovec. Jsem spisovatel na volné noze a rád bych se s Vámi sešel. Sbírám náměty pro svou knihu... lalala..." Bylo to snadný. Skočil na to znamenitě. Před schůzkou mě čekala ještě jedna  povinnost - musel jsem se mrknout na několik Rocových snímků, abych nešel totálně naslepo. Zabil jsem tím zbytek dopoledne.

            Klapka. Dvě telátka se objímala na gauči. Mohlo jim bejt nanejvýš dvacet. Po pár minutách se k nim připojil i samotnej Roco - štíhlej - asi šestadvacetiletej - vytáhlej kluk. Po chvilce už holky nastavovaly klíny a prdele a Roco jim do nich mechanicky bušil. Fakt psina. Klapka. Roco a mládě. Klap! Roco na maturitním plese. Klap! Klap! Roco a zrzka. Vybíral si prostě telátka, co víc říct. Ty filmy nestály za nic. Každej pohyb byl beznadějně předvídatelnej a tuctovej. Prostě dočista fádní porno.

            Měl jsem silný cukání schůzku zrušit. No ale nakonec jsem šel. Každá čuňárna se dá prodat. A chytlavá story se může skrývat v kdekom. Vyšel jsem o hoďku dřív. Cestou jsem se hodlal stavit u jedný z holek. Bohužel. Před jejím barákem parkovalo auto. Měla nápadníka. Brzo se zamiluje a rozhodne se usadit. A nebude to trvat dlouho. A pak mi přijde svatební oznámení - a já se půjdu mrknout na její svatbu - a popřeju novomanželům do novýho života - hodně lásky a štěstí a spokojenejch dnů - a to bude konec.

            A tak jsem šel do klubu Domino dřív. Neměl jsem nejmenší ponětí, co je to za podnik. Místo setkání zvolil Roco. Nerad poznávám nový místa, ale co se dá dělat. Nemůžu přece jenom sedět doma na prdeli, no ne?

            Domino byl nabubřelej bar primitivů. Ucucával jsem pivo a pozoroval jsem osazenstvo - jako bych se ocitnul v jednom z těch kýčovitejch pornofilmů. Blonďatý telata popíjela koktejly, hlasitě se řechtala a odhalovala nožky. A frajírci kroužili kolem nich, poplácávali je po prdelích a chlastali pivo. Proti mě seděla relativně starší brunetka. Nenávistně hleděla kolem sebe a upíjela čistou vodku. Seděla necelý dva metry ode mě. "Na zdraví," řekl jsem.

            Opile mě prošmějdila pohledem. "Šmarja, co tu děláš?" zaskřehotala. "Nepatříš sem."

            "Na někoho tu čekám." Zvednul jsem se a váhavě jsem si k ní přisednul. "A potřeboval bych zabít hodinu." Kývla hlavou, jakože jí to je fuk. "Co je tohle za podnik?"

            "Bar u teplýho poníka." Krákavě se zasmála.

            "Jak ti můžu říkat?"

            "Vannesa X, Electra, Lejdy Saša... já už měla přezdívek, hošku zlatej... vážně mě neznáš?" Víc jsem si ji prohlídnul. Měla docela hezkej obličej, ale byl to takovej ten ne moc výraznej docela hezkej obličej. "Nahoře se točí a sem dolů se chodí chlastat. Ne že bych věděla o moc víc než ty. Jsem tu prvně." Pozorně jsem se rozhlídl kolem sebe. Bylo to děsivý hnízdo. "Ráno se mi ozval známej, že pro mě má kšeft. Trojka jak vyšitá - matka s dcerou a opravářem televizorů či co. Pak jsem přišla sem a dozvěděla jsem se, že já mám bejt matka. Šmarjapanno, vždyť je mi třiatřicet! Jak já bych mohla mít osmnáctiletou dceru! Jéžiš..."

            To bylo všecko. Nic pořádnýho už jsem z ní nedostal. Ale byla to alespoň docela normální ženská. Nezapadala tam. Nejspíš by nezapadala ani nikde jinde. To už tak někdy bejvá. Mohla by čepovat pívo, prodávat knížky, bejt takovej ten milej pošuk, co jich je plno, ale rozhodla se - z nějakýho nejasnýho důvodu - bejt pornstar. Měla v sobě jiskru - narozdíl od jinejch hvězdiček. Mohla by bejt prvotřídní herečka, kdyby projevila trochu zájmu, kdyby netočila jenom a jenom pro peníze. Jsem si jistej, že by to stálo za to, kdyby se do něčeho pustila na plnej plyn. Možná že doma maluje krajinky nebo skládá muziku. Bůhví a čertabysevyznal. Potenciál je v kdekom.

            Roco přišel v upnutejch džínách a bílé košili s krátkým rukávem. Usadili jsme se  v klidnější části baru. Objednal si sodovku. Já pivo.

            "Před natáčením nepiju," řekl.

            "Dneska točíš?"

            "Jasný. Za hodinku... možná za půl... no zkrátka až bude volnej ateliér."

            "Tak proč jsem se s tebou vlastně sešel, Roco," povídám já. "Rád bych napsal knížku. Román. Čtivej román v ich formě. Mám v hlavě jenom pár nápadů. Nemám prostředí ani příběh. Nemám zkrátka nic. Zkouším poznat víc lidí. Čekám, že mě něco chytne, ale neděje se to. Všude, kam vkročím je to k ukousání. No zkrátka nuda."

            "Úplně ti rozumim. Kámo, já bych řekl, že seš na správným místě."

            "No to nepochybně," lžu. "Hele, tak v čem je to kouzlo? Jakej je tvůj život?"

            "Není to žádná balada, jak by se mohlo zdát," říká von. "Bejt pornohvězda není pro každýho." (Každej pornoherec se po několika filmech stává hvězdou.) "Vyžaduje to perfektní kondičku, soustředění... zkrátka zdravej životní styl. Je v tom spousta sebeovládání, řada věcí musí jít stranou." (Nuda.)

            "Jak ses k pornu dostal? Kdy ses rozhodl bejt pornoherec?"

            "Vyplynulo to tak nějak samo, chápeš. Já už byl odjakživa pořádnej proutník... nějak to prostě vyplynulo. Zkoušel jsem kdeco, ale stát někde za kasou... to není práce pro mě."

            "Co tvoje kolegyně, jakej s nima máš vztah?"

            "Čistě profesionální. Není dobrý míchat soukromej a pracovní život dohromady."

            No a ty kydy pokračovaly dál a dál a dál. Bez pointy a bez příběhu. Bylo by fajn, kdybych z něj vytáhnul nějakej děj. Třeba že se v mládí zahleděl do šlapky, což mu otevřelo novej svět. Nebo že z nějakýho zoufalýho důvodu potřeboval sehnat pár tisíc. Nebo že je to tradiční rodinný řemeslo. Nebo co ja vím. No zkrátka prd.

            "Hele, za chvilku budu muset na plac," říká on.

            "Nemoh bych se koukat?"

            "To nevím, čéče... čím míň lidí, tím líp... no ale třebas by to holkám nevadilo... můžem to zkusit..."

            No a bylo to. Vyšli jsme po schodech, Roco se šel okoupat a já si zalezl do kouta ateliéru. Popíjel jsem pívo z půllitru. Z koupelny se ozývalo šplouchání a veselej dívčí  smích. Chlápek s kamerou mě ukázkově přehlížel. Aranžoval scénu, rozsvítil reflektory, ustlal postel, načechral polštář a tak. Zdálo se, že nepřekážím.

Po chvilce se znovu objevil Roco. Horká voda mu udělala dobře - jeho kůže krásně zrůžověla. Následovala dvojice dívek. Všichni tři byli oblečeni do ručníku. Starší dívku jsem poznal - byla to brunetka z baru, se kterou jsem krátce poklábosil. Nebyla střízlivá ani v nejmenším. Vrávorala. Druhá dívka byla tuctový telátko. Brunetka na mě pokývala a telátko mi poslalo hubičku.

            "Martine ty budeš opravář.. údržbář nebo tak," řekl chlápek s kamerou a prackou mávnul k hromádce hadrů. Martin alias Roco se začal soukat do modráků. "Marto, ty budeš jakože matka, seď v křesle... popíjej vínko..." Brunetka si dala džíny a triko a pak šla sehnat flašku. "Hele a ty prcku... ty budeš sedět na posteli a číst si časopis... Martin zazvoní, půjdeš mu otevřít... oblíkni si nějakou krátkou sukýnku nebo tak..." Byl to zkrátka fofr. Zdvořile jsem odmítnul nabídku o jakési zapojení se do natáčení.

            Martin zazvonil. Vyžehlený modráky na něm vypadaly všelijak jenom ne přirozeně. Čečetka vyskočila z postele a utíkala ke dveřím. Následovalo cosi jako improvizovanej dialog. Mohla by z toho bejt slušná komedie, nechat je žvanit o něco dýl… Za pár stovek bych jim napsal dvacet minut chytlavejch dialogů. Dvojice se přesunula ke křeslu, v němž trůnila Marta a skelným pohledem vše pozorovala. Střih! Kameraman se přesunul, aby si část rozhovoru natočil z jinýho úhlu. Sálal z něho určitej filmařskej zápal.

            A pak se to - jak to tak někdy bývá - semlelo razdva. Martin se líbal s dcerou a rukou jí šmátral pod triko a pod sukni. Marta byla v klidu. Popíjela víno rovnou z láhve. Zvedla se teprve tehdy, když osmnáctka brala Martinovo přirození do huby. Marta odložila flašku, obešla postel a se stoickým klidem to pozorovala. Nejspíš ani sama něvěděla, co dělá. Ti dva už šukali, jak nejlíp dovedli, oblečená Marta se bláznivě smála a pleskala je po prdelích. A když ji to omrzelo, přitiskla se zezadu na Martina a pomáhala mu s přirážením. Střih! Změna polohy! Martin byl dole a bezejmenná na něm rajtovala. Marta je polévala vínem a vřískala jak šílenec. Střih! Bylo to nekonečný!

            Po pár minutách mě to natáčení zoufale omrzelo. Zvednul jsem se a šel domů. Zkrátka další zabitej den, co vám budu povídat. Nehodil jsem se tam do toho placu. Nezapadal jsem. Vždyť já  vám nezapadám dočista nikde. Fakt. Ale to už tak někdy bejvá. Moh jsem sedět doma a napsat parádní báseň nebo úvod svýho vysněnýho románu. A Marta by mohla bejt parádní filmová herečka a chlápek s kamerou opravdovej režisér. Moh by točit dokumenty nebo televizní pohádky. No ale na druhou stranu... ten den přece jenom vzniklo docela fajn porno. Ožralá Marta tomu dala šťávu. Fakt.