Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBoj
18. 01. 2002
0
0
911
Autor
An
Boj
Kurva, děvka, skurvená píča,
tato slova často slýchám
od nevlastního fotra.
Oplzlé tělo hnusnými fleky,
nadává mi do nekonečna,
chci a nechci nadávat taky.
Bolavá existence nic
nemohoucího těla,
malá vzpoura za a pro nic byla.
Uplakané oči a rozbolavělé
údy, facky a nadávky
padly na úrodné půdy.
Rozbolavělé tělo, rozsekaná
duše, pomůže jeho uspokojení
dívat se na mé utrpení.
Uléhám s myšlenkou jak
někdo takový je, ale
svítí a blíží se má naděje.
Obrátit se zády, plivnout
mu pod nohy a čekat až
konečně stěstí ztratí zábrany.
miláčku MUJ postarám se o TEBE a
ty sračky zkusíme splachovat...
tvoje Pako
miláčku MUJ postarám se o TEBE a
ty sračky zkusíme splachovat...
tvoje Pako
Fakt nefantaziruju, v životě to tak chodí...je to ve mě a potřebovala jsem to dostat ven..tak promiň jestli žiješ ve světě, kde ti možná ubližuje šéf a soused...a.... u mě je literatura velká pomoc když je mi nejhůř a hlavně dělení věcí mezi ostatní...
Doufám, že jo.........Násilí, nenásilí, každý to vidí a hlavně cítí a podává jinak...
Tahle by byla vážně dobrá, kdyby možná byla nerýmovaná, víš co, ne? Takhle jsou ty výbušné myšlenky těmi verši moc sešněrované....
opět trochu násilné rýmy
a verše jsou poněkud nepřirozené
(Oplzlé tělo hnusnými fleky,
nadává mi...)
ale každý nějak začínal... to se časem poddá