OKAMŽIK BEZMEZNÉ RADOSTI

Šel jsem navštívit svého kamaráda Jiřího. Byl to alkoholik, jenž přebýval u rodičů. Bylo mu skoro třicet a ještě nepoznal ženskou. Pokud nebyl ožralý, prodléval svým mentálním rozpoložením v naprosté depresi.

Stiskl jsem zvonek. Jeho matka přišla na balkón, překlonila se přes zábradlí a zvolala:

„Co chceš?“ Při pohledu na její obrovská obnažená ňadra jsem se ztopořil a oněměl. Byla úžasná. Podle rozjetého pohledu jsem poznal, že má v sobě aspoň půllitru rumu nebo jiného tvrdého alkoholu.

„Je Jiří doma?“ zeptal jsem se.

„Jo, díváme se na porno,“ odvětila a navrhla mi, abych se připojil. „Budeme masturbovat. Uvidíš, bude se ti to líbit.“

„Vím, co je masturbace, ale sex je mnohem lepší,“ reagoval jsem.

„Mám to chápat jako nabídku k pohlavnímu styku?“

„Ano.“

*

Zbouchl jsem ji. Chtěl jsem si ji vzít, ale měla manžela. Zeptal jsem se:

„Co uděláme s tvým starým?“

„Coby, zabiješ ho a zahrabeš na zahradě.“

*

Stal jsem se Jiřího novým tatínkem. Byl ode mne mladší o pouhé čtyři roky. Vypadal jako zvíře. Byl opuchlý a tlustý. Obvykle jste ho mohli vidět, jak si nese v igelitce neurčitý počet lahváčů a míří kamsi do nevyzpytatelna.

„Jiří,“ chtěl jsem si s ním vážně promluvit. On se na mě podíval. Na ten pohled do smrti nezapomenu. Otřásl jsem se odporem a nechal ho být.

*

Jednoho dne Jiří praskl. Už nějakou dobu hnil. Dokonce se kvůli tomu s ním nechtěl nikdo stýkat. Byl osamělý a nasraný a protože tyto své negativní emoce jakkoli neventiloval, není se čemu divit, že nabobtnal nad rámec únosné meze a skonal.

Jsem přesvědčen, že Jiřího duše skončila v pekle. Kam taky jinam se mohla v jeho případě dostat?

Jiří byl dobrý člověk, který by ani mouše neublížil. Jeho bližní byli pro něj kusy pičí. Celý život se soužil komplexem méněcennosti a radovat se dokázal jenom když byl pořádně opilý. Nebyla ho žádná škoda a jsem si jistý, že ani nebude nikomu chybět.

Jeho matka se se mnou po jeho smrti rozvedla. Nelitoval jsem toho a vlastně byl jsem rád. Beztak jsem už po nějakou dobu uvažoval o tom, že si najdu mladší ženskou. Představoval jsem si tak šestnáctku nebo sedmnáctku.

Stoupl jsem si kvůli tomu před základku Agáty de Bore. Jakmile skončilo vyučování a holky se vynořily ze školy, tak jsem si šel některou z nich vybrat. Líbila se mi hned ta první, na níž jsem natrefil. Usmívala se a mnula si prsa vilnou náruživostí. Strčil jsem do ní péro a představil se:

„Těší mě, já jsem Petr Měrka, úchylný spisovatel.“

Prvních 5 minut se nezmohla na slovo, pouze hekala. Teprve až pak zafuněla své jméno:

„Alona Škumpičková.“

Strávili jsme spolu několik kouzelných měsíců. Pak se mi však zčistajasna rozhodla zlomit srdce. Začala mě podvádět a ani se tím nijak netajila. Vodila si toho čuráka na naše rande a před mýma očima s ním šoustala.

Nevím co na něm viděla. Ale měl opravu velký ocas, tak možná ten. Každopádně mě opustila. Přemýšlel jsem, co budu dál dělat, ale protože mě nic nenapadlo, začal jsem raději být bezstarostný. Prakticky okamžitě se mi ulevilo. Smotl jsem si brko trávy, zkouřil se a vydal se provětrat na čerstvý vzduch.

Venku bylo rušno. Lidé devastovali přírodu a obloha byla bez jediného mráčku. Vedro bylo k zalknutí. Vyhledal jsem chládek pod jedním rostlým stromem. Nebyl jsem tam sám, bylo nás tam takových víc. Jednalo se o šuliny a vagíny. A jak lépe si ukrátit čas čekáním na příhodnější klimatické podmínky, než právě bohapustými orgiemi.

Po pár hodinách jsem toho měl dost. Netoužil jsem po ničem víc, než konečně přestat píchat a místo toho si dopřát vydatné relaxace.

Mrdačka trvala až do půl 8 večer. Byl jsem vyčerpaný a psychicky na dně. Bylo mi jasné, že se z toho budu muset vypsat.

No a to jsem taky nyní učinil.

19. června 2012

Petr Měrka