Případy šedesáti let II - Kapitola 10. - Předseda čehosi

Předseda čehosi

Příštího dne jsme vstali někdy v devět, ale ne že bychom nevydrželi spát až do dvanácti. Probudila nás paní bytná, že snídaně je na stole. Později jsem se dověděl, že za tím nebyl nikdo jiný než Elen.

Po půl dvanácté jsme vyrazili autobusem do Prahy a hned po příchodu domů jsme se vrhli na výslech Toma.

,,Víme něco nového,” pravil jsem.

,,Neměla by to stejně vyšetřovat spíš policie?” odvětil Tom.

,,Až toho budeme mít dost tak jim to dáme,” pokračoval jsem, ,,víme, že chtějí unést nějakého předsedu, kterého Monika znala.”

,,Jakého předsedu?”

,,To je právě to, co chceme vědět od tebe.”

,,Co třeba nějaký spolužák?” navrhla Elena.

,,Já neznám žádného z jejích známých. Než se ho dopátrám, bude to chvíli trvat.”

,,Povede se ti to?”

,,Nevím. Můžu vám dát saznam některých jejích známých, ale všichni to určitě nebudou.”

Jak Tom řekl, tak také učinil. Až do úterka věnoval zajisté mnoho času tomu, aby nějaké ty Moniččiny známé našel. My jsme zatím navštívili i její sousedku Jarku, ale z lidí v seznamech jsme zatám žádného předsedu nenacházeli. Báli jsme se, abychom to vůbec stihli do čtvrtka.